Rozpočet na rok 2025 má „díru“ za 45 miliard korun, varuje Národní rozpočtová rada

Státní rozpočet na příští rok není jen terčem kritiky opozice, přidává se i Národní rozpočtová rada. V tomto týdnu vyjádřila pochybnost ohledně realističnosti hned několika rozpočtovaných cifer. Hrozí tak opět, jako loni, že skutečný deficit celkového hospodaření vlády v roce 2025 bude třeba o desítky miliard vyšší než ten, který nyní ministerstvo financí „maluje“ na úrovni 241 miliard korun.

Aby vláda toto fiasko zmírnila, hrozí, že využije peníze deklarované jako prostředky na úhradu povodňových škod, které však nakonec na povodňové škody nepůjdou. Národní rozpočtová rada například varuje, že deset miliard korun, o které vláda navýšila schodek pro příští rok, právě se zdůvodněním povodní, není účelově vázáno, takže povodňové škody nakonec vůbec pokrývat nemusí.

Pojišťovny navíc v posledních dnech odhad pojištěných škod z povodní snížily, a to o tři miliardy, na 16,3 miliardy korun. Pojištěné škody přitom při povodních let 2002 a 2013 tvořily zhruba polovinu škod celkových. To by znamenalo, že celkové škody z letošních povodní by činily 30 až 35 miliard korun.

K tomu je třeba říci, že při minulých povodních šlo ze státního rozpočtu na povodně pouze zhruba 25 procent celkových podpůrných prostředků, zbytek hradily pojišťovny, kraje, obce, z menší části třeba také EU. V takovém případě, pokud by měla jít ze státního rozpočtu opět pouze čtvrtina celkové úhrady škod, jedná se ani ne o deset miliard korun. Přitom ovšem vláda kvůli povodním narychlo, ještě před alespoň rámcovým sečtením škod, navýšila se zdůvodněním povodní schodek rozpočtu celkově o 40 miliard korun – o 30 miliard pro letošek a o zmíněných deset miliard pro příští rok.

A to ještě stále není vyjasněný osud zhruba 50 miliard korun, které na povodně přislíbila uvolnit Evropská komise, byť – jak se později ukázalo – z unijních peněz již Česku přiklepnutých. Na povodně tak rázem je 90 miliard korun extra peněz, ač celkové škody tomu zatím ani vzdáleně neodpovídají.

Premiér Fiala minulý měsíc sice uváděl, že povodňové škody budou celkově činit zhruba 100 miliard korun, jenže expertní odhady už tehdy hovořily o mnohem nižší částce – například Česká spořitelna celkové škody odhadla zhruba na třetinu částky uváděné premiérem. Celkové škody podle jejího odhadu z minulého měsíce měly činit zhruba 35 miliard korun.

Nabízí se tak vysvětlení, že vláda povodní a tehdejší atmosféry ve společnosti využila, jejich škody nadsadila, aby mohla navýšit schodek státního rozpočtu zhruba čtyřikrát více, než bylo nutné, aby takto získaným novým dluhem alespoň z části „spláchla“ manko, „díru“ ve státním rozpočtu. Tu lze vyčíslit na minimálně 45 miliard korun, pokud vyjdeme z výtek k rozpočtu na rok 2025, které v tomto týdnu zveřejnila Národní rozpočtová rada, a sečteme-li jednotlivá manka, na která tato instituce upozorňuje.

Přibližme si nyní tedy jednotlivá manka a „díry“ v rozpočtu, o nichž Národní rozpočtová rada hovoří.

Zaprvé, Národní rozpočtová rada upozorňuje, že ministerstvo financí počítá s tím, že příjmy z prodeje emisních povolenek dosáhnou 30 miliard korun. „Opomnělo“ však podle ní, že část se jich musí dát do rezervy. Zbytek se sice prodá, jenže aby to dělalo „namalovaných“ 30 miliard, musela by cena povolenky činit 104 eur. Jenže včera povolenka na příslušné burze EU uzavřela obchodování na částce jen 62 eur. I pokud by byla její cena historicky rekordní, na úrovni kolem 100 eur za kus dosažené loni v únoru, ani tak to nebude stačit na odhad, z něhož vychází ministerstvo financí v rozpočtu na příští rok. Národní rozpočtová rada tak odhaduje, že prodej povolenek vynese pouze zhruba 20 miliard, tedy o deset miliard méně, než si ministerstvo financí naplánovalo.

Zadruhé, ani podniky a organizace s majetkovou účastí státu zřejmě nevynesou tolik, o kolik ministerstvo navýšilo své příslušné plánované výdaje. Resort financí počítá s nárůstem výnosu o osm miliard korun, zatímco Národní rozpočtová rada varuje, že realisticky budou moci být z této částky uplatněny na navýšení výdajů pouze tři miliardy. Fakticky tak vzniká manko dalších zhruba pěti miliard korun.

Zatřetí, objemově ještě větší rozpočtová „díra“ se však týká dotací na obnovitelné zdroje energií. Ministerstvo průmyslu a obchodu žádalo 31,2 miliardy korun, avšak resort financí mu přiklepl o 22,7 miliard méně. Není zatím jasné, kde se tento zbytek vezme.

Dále, začtvrté, na důchody chybí v rozpočtu podle Národní rozpočtové rady až sedm miliard korun. Už letos půjde na důchody o zhruba pět miliard korun více, než předpokládá rozpočet na rok 2024. V příštím roce toto manko dosáhne nejspíše jedné miliardy, ale může to být i o něco více.

Celkové by tak měl být plánovaný schodek o zhruba 45 miliard korun vyšší, tedy na úrovni nějakých 286 miliard korun, pokud by měl být vskutku realistický.

Vládě tak hrozí podobné „faux pas“ jako s jejím hospodařením v roce 2023. Tedy to, že konečné manko bude mnohem vyšší než to původně plánované.

Fialova vláda totiž loni hospodařila s větším schodkem než ta Babišova v roce 2020, tedy v prvním roce covidové pandemie. Vyplývá to z aktualizovaných dat, která tento týden zveřejnil Český statistický úřad.

ČSÚ tento týden zhoršil výsledek hospodaření českých veřejných rozpočtů v loňském roce o dalších 19,7 miliardy korun. Deficit vlády, resp. ústředních vládních institucí, tak loni nově činil takřka 347 miliard korun, zatímco dosud ČSÚ uváděl cifru necelých 334 miliard. I ta však byla výrazně, historicky zcela nebývale, vyšší než deficit státního rozpočtu za loňský rok, který podle vlády činil necelých 289 miliard korun. I když deficit ústředních vládních institucí nezahrnuje jen státní rozpočet, ten je jeho zřetelně dominantní položkou. Historicky se výsledek hospodaření ústřední vlády od výsledku hospodaření státního běžně lišil, ovšem ne v rozsahu takřka 60 miliard korun – to je opravdu zcela mimořádně vysoké číslo.

Český statistický úřad a s ním Eurostat totiž vládní čísla opravily tak výrazně – což právě je vskutku nebývalé –, že deficit vlády je nyní o přibližně 58 miliard vyšší než údaj, který coby loňský deficit vládního hospodaření, tedy deficit státního rozpočtu, zveřejnila začátkem letošního roku sama vláda.

Aby toho nebylo málo, schodek 347 miliard je druhý nejvyšší v historii, a dokonce překonává deficit Babišovy vlády z prvního roku covidu, který dle téže časové řady ČSÚ, resp. Eurostatu činí necelých 345 miliard korun.

Strany současné vládní koalice přitom v parlamentních volbách před třemi lety uspěly právě i díky slibu, že dají veřejné finance do pořádku. Zatímco Babišův kabinet roku 2020 čelil nejhlubšímu propadu ekonomiky v celé historii novodobé ČR, o 5,3 procenta, loni ekonomika poklesla jen o 0,1 procenta, tedy v podstatě stagnovala. Přesto tedy byl vládní deficit loni nominálně vyšší než před čtyřmi lety v době covidu.

Na druhou stranu je pravda, že od roku 2020 kvůli mimořádně vysoké inflaci zejména let 2022 a 2023 výrazně narostla cenová hladina v Česku, což podněcuje i růst nominální výše deficitu, která se v poměru k nominálnímu HDP drží nyní na již poměrně stabilizované a elementárně akceptovatelné úrovni.

Proč ale vlastně statistika ČSÚ vykazuje o bezmála 60 miliard vyšší schodek loňského hospodaření vlády, než plyne z dat ministerstva financí k plnění státního rozpočtu za rok 2023?

Rozdíl je kromě metodických odlišností, které však existovaly i v době minulých vlád, včetně té Babišovy, dán dvěma klíčovými důvody, které se vlastně dosti specificky vážou ke způsobu hospodaření výhradně současné vlády.

Zaprvé, Eurostat, a tedy i ČSÚ, letos v dubnu ministerstvu financí odmítl jako příjem uznat zhruba 29 miliard korun z dividendy ČEZ, kterou si ovšem ministerstvo do příjmů započetlo celou, tedy v objemu 54 miliard korun.

Zadruhé, ČSÚ, resp. Eurostat do deficitu započítaly i hospodaření mimorozpočtových, avšak stále i tak státních fondů, včetně části deficitu Státního fondu dopravní infrastruktury v objemu zhruba 20 miliard korun. Tento dluh ministerstvo vyvedlo mimo rozpočet, za což jej kritizovala i Národní rozpočtová rada, podobně jako kritizuje, jak jsme si již řekli, rozpočet na příští rok. Podle ní dokonce nelze loňský ministerstvem deklarovaný výsledek rozpočtu kvůli tomuto vyvedení – tedy výraznému optickému snížení jeho schodku – srovnávat s těmi z let před rokem 2023.

S blížícími se volbami roku 2025 se vláda chce vyhnout opětovnému fiasku a chce sama sebe prezentovat jako rozpočtově odpovědnou. Proto jí právě povodně mohou přijít tolik vhod. „Spláchne“ s nimi manka a „díry“ ve svém rozpočtu a může se na ně pokusit svést i to, proč vykazuje vyšší deficit než Babiš za covidu. Nepoučená část veřejnosti jí zdůvodnění povodněmi může dokonce i uvěřit.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom / Chief Economist, Trinity Bank