Rutger Bregman: Lidstvo. Dějiny naděje

Nizozemský historik Rutger Bregman se snaží překročit letitý spor, zdali civilizace v člověku potlačuje jeho dobré sklony či naopak drží na uzdě ty zlé. Na základě mnoha případových studií z dějin 20. století a poukazem na některé optimističtější evoluční posuny v lidském chování vyvrací zažitou tezi, tzv. teorii tenké slupky, že člověk je civilizovaný jen na povrchu, ale jakmile se v krizové situaci odloupne tenká slupka kultivovanosti, jeho pravá přirozenost se projeví: sobectví, nevraživost, nepřejícnost. 

Tento pesimistický pohled na lidstvo prosákl do západního uvažování, v souladu s ním budujeme naše veřejné instituce a politické i ekonomické systémy. Autor postupně zkoumá předsudky vnášené do historických událostí, z jejichž poctivé rekonstrukce naopak vyplývá, že evoluce čím dál tím více přeje těm přátelským a spolupracujícím jedincům a komunitám. Spolupráce se dokonce ukazuje jako jeden z hlavních faktorů, který nás odlišuje od ostatních živočišných druhů. V okamžicích krize (přírodní katastrofy, války, společenské nebo individuální otřesy) slupka civilizovanosti zpravidla nepraská a z lidí se nestávají navzájem se požírající monstra, naopak mívají tendenci pomáhat si a držet při sobě.

A vědecké studie posledních let, ať už antropologické nebo sociologické, ukazují, že v průběhu evoluce čím dál více tíhneme k překonávání sebe sama, máme spíš odpor k tomu chovat se jako zvířata, chceme být spíš nápomocní a kooperativní. Evoluce jde tímhle směrem. A protože naše instituce jsou založené na původním očekávání toho nejhoršího, autor se ptá, jestli některé instituce nepotřebují aktualizovat, aby víc odpovídaly tomuto vývoji.

V průběhu pandemických let 2020 a 2021 se z knihy stal celosvětový bestseller, a nezdá se, že tím jediným důvodem by byla skutečnost, že lidé si zrovna přáli číst útěšná slova o sobě samotných.

Knihu vydává nakladatelství Argo, edice Crossover. Přeložila Veronika Horáčková.