Sloní princezny ze Zoo Praha už zvládají základní veterinární trénink

I přesto, že je v současné době areál Zoo Praha uzavřen, každodenní práce se zvířaty se nezastavila. Chovatelé slonů indických se například intenzivně věnují tréninku slůňat – Lakuny a Amalee. Sloním samičkám je právě deset a devět měsíců a i při tréninku se jasně ukazuje rozdíl v jejich povahách. Klidná Lakuna dělá velké pokroky, čilá Amalee zatím chovatelům ráda utíká.

Většinou je to podle chovatelů Amalee, kdo Lakunu provokuje ke hrám. Zatímco Lakuna je při tréninku soustředěná a snadno se ji daří motivovat, Amalee spontánně ráda utíká od chovatelů pryč a snadno se nechá rozptýlit okolím.

„Jsem vděčen za každý den, kdy naši ‚slonaři‘ v  tréninku obou sloních samiček pokračují, byť kvůli epidemii covidu-19 je to pro ně stále obtížnější,“ uvádí ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. „Během veterinárního tréninku se slůňata učí snášet pravidelnou pedikúru nebo výplach chobotu a zvykají si na to, že v budoucnu podstoupí různá vyšetření či odběry krve. Tato práce je nedílnou součástí běžné péče.“

Práce s oběma slůňaty je velmi odlišná. Tréninkový plán je ušitý každému slonovi na míru.

 „Potvrzuje se, že povaha slůněte je velmi podobná povaze matky,“ přibližuje vrchní chovatel slonů Martin Kristen. „Lakuna po Tamaře zdědila velmi komunikativní, zvídavou povahu a ve vztahu k okolí se jedná o velmi klidné zvíře. Amalee je úplný opak. Zvědavá, sebevědomá a velmi čilá. Občas jí je plný ‚barák‘ a všude běhá, oproti Lakuně bude výrazně průbojnější.“

Dle slov vrchního chovatele slonů Martina Kristena je prioritou rychlý nácvik odběru krve. Nejen ten, ale například i pravidelné měření teploty, pečlivé pozorování jejich chování či zájmu o potravu pomůže odhalit známky případných zdravotních komplikací a nasazení včasné léčby. Jedním z nejzávažnějších onemocnění je sloní herpes, který nejvíce ohrožuje právě mladé slony. 

Mladší Amalee si nechá držet ucho pro nácvik odběru krve, snese manipulaci s chobotem a zvedá všechny nohy. Mytí tlakovou vodou nejraději tráví vleže pod tělem stojící Janity. Po mytí se vždy běží vyválet do písku. Chovatelé se ji snaží motivovat, aby si zvládala lehnout i na povel. Leh na boku je důležitý pro pravidelnou kontrolu břicha a oblast třísel. 

Starší Lakuna (na snímku vlevo) už následuje chovatele a na povel i couvá. Na požádání dle slov vrchního chovatele Martina Kristena nastaví do ruky ucho, nechá si jej umýt teplou vodu, vydezinfikovat a snese dokonce štípnutí pinzetou, která má připomínat odběr krve. Nechá také chovatele manipulovat se svým chobotem i ocasem a postupně zvedá ke kontrole všechny čtyři nohy. 

Foto: Miroslav Bobek a Petr Hamerník, Zoo Praha