SOČR má od příští sezóny nového šéfdirigenta. Stal se jím Petr Popelka
Když se Petr Popelka a hráči Symfonického orchestru Českého rozhlasu v lednu tohoto roku setkali při zkoušení a koncertu v Rudolfinu, zajiskřilo to tak spontánně a mocně, že se záhy otevřela jednání o další spolupráci. Vyústila v dohodu o jmenování Petra Popelky novým šéfdirigentem a uměleckým ředitelem SOČRu od sezony 2022/23. Pozici hlavního hostujícího dirigenta orchestr nabídl dalšímu ze svých vítaných spolupracovníků, Robertu Jindrovi. Vedení SOČRu si od spolupráce s oběma dirigenty slibuje další pokračování uměleckého růstu tělesa ve všestranně inspirativní atmosféře.
„Petr Popelka zažívá v posledních letech strmý vzestup své dirigentské kariéry, která k naší radosti započala před delším časem právě v SOČRu, tehdy ovšem v roli orchestrálního hráče, Toto propojení dvou odlišných světů považuji za velkou devizu, která zdobí umění Petra Popelky vést orchestr k nejlepším interpretačním výkonům. Pozoruhodné a velmi vítané jsou nejen jeho zkušenosti s renomovanými evropskými orchestry, ale také spolupráce s Norským veřejnoprávním rozhlasem a jeho symfonickým orchestrem. Budu se těšit na špičkové koncerty i nahrávky, které u nás pod Petrovým vedením pro veřejnost vzniknou.“, uvedl generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral.
„Vidět a slyšet SOČR v Rudolfinu pod vedením Petra Popelky na počátku roku pro mě bylo nejsilnějším hudebním okamžikem za dlouhou dobu, která výrazně překračuje období pandemie. Energie, kterou Petr přenesl na hráče orchestru, byla až neuvěřitelná. Je obrovsky talentovaný, muzikální a dokáže ostatní doslova strhnout. S takovou hudební osobností bude nám všem radostí spolupracovat. Velmi se těším!“, doplnil ředitel orchestru Jakub Čížek.
Dá se očekávat, že na adresu Petra Popelky zazní v České republice v dohlednu mnohá další slova uznání, ba superlativů. Ve světě už se totiž tomuto 35letému umělci daří bodovat velmi výrazně. V sezoně 2019/20 zastával jako vůbec první v historii pozici „Conductor Fellow“ u orchestru NDR Elbphilharmonie v Hamburku, kde byl asistentem šéfdirigenta Alana Gilberta. Od této sezony je Petr Popelka šéfdirigentem Norského rozhlasového orchestru v Oslu a také hlavním hostujícím dirigentem Janáčkovy filharmonie Ostrava. K tomu spolupracuje s řadou dalších renomovaných těles (mj. Sächsische Staatskapelle Dresden, Wiener Symphoniker) a věnuje se také opernímu repertoáru (např. v drážďanské Semperoper a pražském Národním divadle). V sezoně 2021/22 ho mj. čeká návrat k orchestru NDR Elbphilharmonie v Hamburku, koncerty s Dánským národním symfonickým orchestrem, Bergenskou filharmonií a debut s tělesy jako Deutsche Radio Philharmonie, Staatskapelle Weimar, Mozarteumorchester Salzburg nebo Orchestre de Chambre de Lausanne.
Budoucí šéfdirigent se ke svému jmenování vyjádřil slovy: „Je mi velkým potěšením a ctí převzít pozici šéfdirigenta a uměleckého ředitele tohoto vynikajícího tělesa. Znamená to pro mě také návrat do orchestru mého rodného města, kde jsem v 19 letech zahájil svoji profesionální hudební kariéru jako kontrabasista. Kromě tradičního velkého symfonického repertoáru se těším na uvádění děl 20. a 21. století, která pro mě osobně mají velký význam.“
Zkušenosti orchestrálního hráče, duše bytostného muzikanta a v neposlední řadě přirozená touha po lidsky příjemné komunikaci umocňují v Petru Popelkovi potřebu demokraticky laděné spolupráce. Nad představou dirigenta-autokrata se sympaticky, možná dokonce pobaveně usmívá. Za všechny příznivé ohlasy, které bylo možné zaznamenat mezi členy SOČRu po zmiňovaném lednovém koncertu (8. 1., Albert Roussel: Koncert pro malý orchestr, Bohuslav Martinů: Koncert pro housle a orchestr č. 1 s Josefem Špačkem, Nikolaj Rimskij-Korsakov: Šeherezáda), přinášíme slova vedoucí skupiny kontrabasů Veroniky Malinjak: „Mým nejvýraznějším a zároveň nejinspirativnějším zážitkem v SOČRu bylo setkání s bývalým spolužákem z kontrabasové třídy pana profesora Jiřího Valenty Petrem Popelkou, který však tentokrát stál na dirigentském stupínku. Během patnácti let, po která jsme se jeden druhému ztratili z dohledu, z něj vyrostl dirigent světové úrovně. Nesmírně se těším na každou příští spolupráci s ním!“
Dirigent Robert Jindra už se SOČRem spolupracoval na projektech operních, operetních i symfonických. V únoru 2020 například uvedl působivý francouzsko-český program z děl d’Indyho, Kaprálové a Francka, o rok později pak streamovaný koncert se skladbami Sibelia, Faurého a Čajkovského. Jeho vhled, muzikalita, znalosti a nasazení opakovaně budily u hudebníků respekt, koncerty se pak těšily výborné odezvě.
„Spolupráce se Symfonický orchestrem Českého rozhlasu pro mě byla doposud vždy velmi inspirativní, probíhala v radostné tvůrčí atmosféře, při vzájemném respektu. Proto mě nabídka k užší spolupráci skutečně velmi potěšila a s radostí jsem ji přijal. Pevně věřím, že společně budeme moci realizovat mnoho zajímavých projektů, které tento vynikající orchestr umělecky posunou ještě dále a obohatí tak nejen naše posluchače, ale i nás samotné. Jsem skutečně velmi hrdý na to, že se mohu stát uměleckou součástí tohoto hudebního tělesa společně s nově nastupujícím šéfdirigentem Petrem Popelkou“, říká na adresu SOČRu Robert Jindra.
Robert Jindra působí od roku 2001 v Národním divadle v Praze. Od února 2010 do listopadu 2014 byl hudebním ředitelem opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, spolupracoval s Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu/Duisburgu, dirigoval v Norské opeře v Oslu nebo ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Pravidelně vystupuje na významných festivalech, jako jsou Pražské jaro, Smetanova Litomyšl či Festival Leoše Janáčka. Z výjimečných sólistů, s nimiž spolupracoval, jmenujme například Olgu Peretjatko, Evu Urbanovou, Adrianu Kučerovou, Adama Plachetku, Ferruccia Furlanetta, Petera Mikuláše, Pavola Breslika, Pavla Černocha, Štefana Margitu nebo Štefana Kocána. Od sezony 2018/2019 zastává Robert Jindra post 1. Kapellmeister v Aalto Musiktheater und Filharmonie Essen. V září 2021 přebírá pozici šéfdirigenta Státní filharmonie Košice a v září 2022 pak místo hudebního ředitele Opery Národního divadla.
Foto: Vojtěch Brtnický, Khalil Baalbaki