Stávající ani budoucí majitelé ojetin se dostupnosti náhradních dílů bát nemusí
Každé auto za dobu svého provozu potřebuje dříve či později nějaký náhradní díl. Majitelé nových a zánovních vozů většinou neřeší, zda právě náhradní součástky pro svoje auto seženou. Svůj vůz kupují v době, kdy se stále ještě vyrábí, nebo jeho výroba teprve končí. Jak jsou na tom ovšem majitelé starších automobilů nebo ti, kteří se starší ojeté auto chystají pořídit?
I sebeúspěšnější model jakékoliv automobilové značky jednou ukončí svou výrobu. Co ale v případě, že budete shánět náhradní díl k vozu, který již z pásů aktivně nesjíždí? Není třeba zoufat. Zákon 56/2001 ukládá automobilkám vyrábět náhradní díly ještě několik let po ukončení výroby modelu. Dříve platilo, že každý výrobce automobilů měl za povinnost zajistit dostupnost náhradních dílů na vůz po dobu deseti let od ukončení výroby. Tento zákon platil do roku 1995 a zdaleka ne pro všechna auta.
Nyní je legislativa upravena. Povinnost vyrábět náhradní díly se ze zákona sice snížila na polovinu, tedy pět let, zákon se však vztahuje na veškeré značky, které mají oficiální zastoupení v České republice. „Dostupnost dílů ovšem automobilky drží ještě o několik let déle, většinou to bývá sedm až deset let. U tuzemské a zároveň nejoblíbenější značky Škoda je to dokonce 15 let po ukončení výroby, což se týká hlavně dílů nutných pro provoz auta,” říká Petr Vaněček, co-CEO (společný generální ředitel) AURES Holdings, provozovatele největší tuzemské sítě autocenter AAA AUTO a Mototechna. Velmi podobné je to i u dalších nejprodávanějších tuzemských značek jako jsou Hyundai, Ford nebo Toyota.
Průměrné stáří inzerovaných automobilů na sekundárním trhu v České republice je aktuálně 11 let. „Občas se setkáváme při nákupu ojetého vozu právě s dotazy, zda na kupovaný starší vůz nový majitel sežene náhradní díly. Vysvětlujeme, že bez ohledu na to, co říká zákon, je spousta dílů dostupná už jen proto, že se je kvůli rozšířenosti modelu na silnicích vyplatí vyrábět. Ať už přímo automobilkám, nebo v takzvané druhovýrobě od nezávislých producentů,“ říká Vaněček.
Podle něj jsou v tom ohledu na tom nejlépe takzvané prémiové značky jako Mercedes, BMW či Audi, které běžně mívají k objednání díly na třeba 25 let stará auta. A často to bývají i specializované díly, k nimž neexistuje druhovýroba, typicky části karoserie nebo třeba světlomety. „Obecně ale mají řidiči v dnešní době k dispozici jednu ohromnou zbraň – internet. Kdo se zasnaží, najde na specializovaných fórech značek v podstatě cokoli, a to i na vyslovené veterány. V rámci třeba patnáctiletých aut má možnost vybírat ze spousty neoriginálních dílů, například na japonské vozy často seženou věci spíše v Polsku než v tuzemsku,” dodává praktický tip Petr Vaněček s tím, že k mnoha starším autům se vyplatí hledat vzácnější díly i na vrakovištích.
Úplně bezproblémová je pak situace u takzvaných spotřebních dílů, tedy těch, určených pro udržení auta v chodu – tedy například komponentů brzd, věcí pro olejový servis, stěračů či výfuků. „Velmi často jsou tyto díly použitelné pro více značek, takže se v druhovýrobě vyrábějí ve velkých objemech. Na základní servis běžně seženete věci i u třicet let starých aut, která už jsou ve veteránském věku,” uzavírá Petr Vaněček.
