Stavebnictví se stále propadá. Hrozí další zdražování bytů, investiční činnost vlády zaostává za sliby

Stavebnictví se podle nejnovějších, únorových dat meziročně citelně propadlo, o 11 procent. Koronavirová krize se ve stavebnictví projevuje například v porovnání s průmyslem zpožděně a setrvačněji. Stavební výroba se navíc potýká s nedostatkem vhodné zahraniční pracovní síly, která z velké části zůstává kvůli pandemické situaci ve své domovině.   

Koronavirová krize doléhá na stavební výrobu postupně, takže zatímco průmysl už se uspokojivě zotavuje, stavebnictví zůstalo v hlubokém propadu.  Důvodem je zejména právě větší setrvačnost stavebnictví jako sektoru.    

Třeba průmysl nebo služby reagují na změny ekonomických podmínek bezprostředněji. Ve stavebnictví se ovšem na druhou stranu tíživěji než v jiných sektorech projevuje nejistota plynoucí z pandemické situace, která vede podnikatele ve stavebnictví, stavební firmy a developery k pozastavování a rušení některých projektů. Nedostatek pracovní síly pochopitelně tento trend jedině umocňuje, stejně jako jej v listopadu umocňovala druhá vlna pandemie.  

Celkově letos stavebnictví ztratí zhruba šest procent. K růstu se vrátí až v roce 2022. Nejistota se odráží například i v meziročně citelně sníženém počtu zahájených bytů. Útlum stavební činnosti v oblasti rezidenční výstavby se výhledově projeví dalším omezení nabídky nového bydlení na trhu, což povede k zesílení tlaku na růst cen nemovitostí a následně také nájmů.     

Produkce v pozemním stavitelství, mezi níž spadá právě i rezidenční výstavba, letos klesá citelněji než produkce ve stavitelství inženýrském. V inženýrském stavitelství, které zahrnuje například výstavbu či rekonstrukce komunikací, se projevuje investiční činnost hrazená z veřejných rozpočtů. Realizované veřejné investice v oblasti stavitelství ale i tak zatím zaostávají za loňským jarním příslibem vlády, že se z koronavirové krize „proinvestuje“.  Jedním z klíčových důvodů je nekvalitní stavební zákon. Jeho nová podoba by toto měla změnit. Stavební zákon by měl zkrátit povolovací procesy, snížit počet potřebných razítek a umožnit jak v oblasti rezidenčního, tak inženýrského stavitelství pružněji reagovat na nastalou situaci. Vhodný nový stavební zákon tak bezesporu může mít citelný příznivý dopad dokonce i na makroekonomické úrovni.  

Lukáš Kovanda, Ph.D.  
Národní ekonomická rada vlády (NERV)
Hlavní ekonom, Trinity Bank