Trojice nových knih z nakladatelství Euromedia

Knižních novinky, které v těchto dnech vycházejí a současně se už objevují i na pultech znovuotevřených knihkupectví.

Robert Šlachta & Josef Klíma:  Třicet let pod přísahou

Když za mnou přišel, řekl mi: „Dostaneš nějakou funkci, můžeš se o něco ucházet, ale budeš držet hubu.„ A já jsem držet hubu nechtěl, protože jsem věděl, kam to půjde…

Robert Šlachta poskytuje prostřednictvím rozhovoru se známým českým investigativním novinářem Josefem Klímou osobní zpověď svého neobyčejného života, a to nejen osobního, ale především toho profesního. Jako bývalý ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a náměstek Odboru pátrání Celní správy ČR otevřeně hovoří o ožehavých tématech a kauzách (Nagyová, Pitr, Vidkun, Bereta a mnohé jiné), o nichž v době služby mluvit nemohl.

Ukázka z knihy (z předmluvy Roberta Šlachty):

O napsání knihy jsem začal přemýšlet v době, kdy jsem ukončil svoji činnost na ÚOOZ a u policie. Důvodů, proč se „vypsat„, bylo mnohem více. Ale ten zásadní byl pokusit se vysvětlit lidem, jací jsme byli a jakou práci jsme odváděli.

Mnohokrát jsem o sobě slyšel, jaký jsem démon a co všechno a hlavně pro koho jsem měl dělat. Snad tato moje zpověď na některé Vaše otázky odpoví. Na titulu se mnou spolupracoval Pepa Klíma. Ze začátku jsme k sobě hledali cestu, ale pevně věřím, že jsme ji v průběhu našli. Měl se mnou asi hodně práce a musím říct, že naše policejní mluva se moc neslučuje s tou novinářskou.

Sami můžete posoudit, jak se tato spolupráce povedla. Za celou svou kariéru jsem potkal hodně lidí, se kterými jsem měl tu čest spolupracovat. Vím, co a jak jsme dělali a že někteří odešli, aniž by jim někdo za jejich náročnou práci poděkoval. Všem bych tedy na tomto místě chtěl moc poděkovat.

Tato kniha by nevznikla bez pomoci mých nejbližších spolupracovníků. Po tolika letech jsem si kolikrát horko těžko vzpomínal, jak to přesně bylo a co z toho už byly jen hospodské historky, mnohdy už notně poupravené…

A ještě pár slov od spoluautora knihy Josefa Klímy:

Když jsem dostal nabídku udělat knižní rozhovor s Robertem Šlachtou, moc se mi do toho nechtělo. Na rozdíl od spousty jiných policajtů jsem se s ním osobně předtím nikdy nesetkal, znal jsem ho jen z médií – a ta ho napůl velebila a napůl odsuzovala. Velebila ho za to, že celý svůj život obětoval práci policisty, že nemá dovolenou, žije na ubytovně, pracuje nonstop, stylem padni, komu padni, a od ostatních vyžaduje totéž. Odsuzovala ho jako kaskadéra, kovboje, partyzána, který si hlavně honí triko, pracuje bez ohledu na předpisy, rozmístí co nejvíc odposlechů a doufá, že se na každého nakonec něco najde…

Pak jsem si ale uvědomil, že právě to mě na Šlachtovi zajímá. Ta dvojlomnost, vyjádřená i jeho napůl světlou a napůl tmavou tváří na obálce. Jestli je takový nebo jiný. Souhlasil jsem jen pod podmínkou, že v knížce zazní všechny nepříjemné otázky, které mu novináři za ta léta nakladli, a že požádám co nejvíc lidí, kteří s ním byli ve styku, aby shrnuli, co si o něm myslí. V dobrém i ve zlém. Ty, co ho rádi mají, i ty, co mu nemohou přijít na jméno. Robert Šlachta souhlasil, a tak jsme si začali povídat.

Josef Fousek: Pusa na špacír

Pro mnohé jsem blázen
Dávno nejsem kluk
Jsem už starej dědek
A je mi to fuk
Přesto ruce k Nebi
S prosbou pozvedám
Rád vás pořád mám

Nová kniha Josefa Fouska Pusa na špacír obsahuje fejetony, z nichž mnohé byly odvysílány v Českém rozhlase Plzeň. Autor není příznivcem líbivého optimismu. Zamýšlí se nad neduhy společnosti, ale v jeho větách je nejen varování, nýbrž i víra, že nás komerční bestie neodnaučí lásce k obyčejnému životu.

„Píši o době, kterou prožívám! O radostných pocitech i o setkávání s těmi, kterým se Štěstěna vyhýbá. Miluji každý obyčejný den a někdy doufám, že přestaneme být lhostejnými ovcemi!“

Ukázka z knihy:

Rád si povídám s lidmi. Stýská se mi říci někomu o tom, jak čas běží, co mne bolí, co mne těší, z čeho mám radost a čeho se obávám. Stal jsem se upovídaným dědkem, který zahlcuje náhodné občany svými zbytečnými názory na svět. Omlouvám své jednání větou: „Pán Bůh nám dal řeč, abychom se domluvili!„

Josef Fousek (*1939), dělník z kladenských hutí, textař, básník, fotograf a spisovatel. V letech 1979–1999 působil ve skupině Miloslava Šimka v Semaforu a v Divadle Jiřího Grossmanna, v současnosti vystupuje se svým vlastním recitálem.

Komára: Králík je taky jenom člověk

Představte si, že tento příběh se opravdu stal! Tahle knížka je upřímným a osobním vyprávěním o životě jednoho králíka. O mém životě! Paměti se tomu říká… Divíte se? A proč by zrovna králík nemohl mít svoji knížku? Povím vám, jak se mi žilo na světě, o dnech strávených v různých doupatech a taky o mé rodině. Povím vám, jak chutná život domácího králíka.

Autorka nám prozradila, jak se příběh této pohádkové knížky vlastně zrodil… „Kdysi jsme si domů pořídili malého králíka – zakrslého berana. Proto tedy ta svěšená ouška hlavního hrdiny… A rozhodli jsme se, že se stane právoplatným členem naší domácnosti, že rozhodně nebude celé dny zavřený někde v kleci! Mělo to samozřejmě svá úskalí, stálo nás to pár zničených koberců i knih, ale přineslo to taky spoustu vtipných situací.

Obrázková knížka oblíbené autorky a ilustrátorky je určena dětem od 4 let.

Komára (vlastním jménem Ilona Komárková, *1977) vystudovala Střední umělecko-průmyslovou školu v Praze, obor scénografie. Pak pracovala v divadle Minor, v knižním vydavatelství a grafickém studiu. Už tehdy občas dostala příležitost ilustrovat drobnější věci – články v časopisech, sbírku básní nebo povídek. Pak přišla osudová nabídka na první malou dětskou knížku o ztracené ovečce. Zjistila, že ilustrace jsou to, co ji nejvíc baví a čemu se chce naplno věnovat.