Tuzemská debata o regulaci hazardu je typická mnohostí názorů. Chybí logická a stabilní národní legislativa

Praha, Ústí nad Labem, Kladno, Mělník. Všechna tato česká města mají společnou jednu věc – již nějakou dobu v nich probíhá spor o to, jakou formu regulace hazardu na jejich území zvolit. Debata se zpravidla vyznačuje vyhrocenými emocemi na straně zastánců i odpůrců, jak to ale už v takových situacích bývá, pravda se nachází tradičně někde mezi.

Obecně platí, že česká právní úprava regulace hazardu je v podmínkách Evropy nadstandardně komplexní. Zapojení do většiny her podléhá povinné registraci a identita hráčů je přitom ověřována přes základní registry. Veškeré sázky jsou okamžitě oznamovány Ministerstvu financí ČR a orgánům celní správy. Stát eviduje osoby, které jsou z her vyloučeny úplně, a tento okruh se může kdykoliv nadále rozšířit. Existuje široká paleta sebeomezujících opatření, ke kterým mohou hráči kdykoliv přistoupit a zákon ponechává značný výběr i obcím na komunální úrovni.

„Nastavením jasných pravidel se nám podařilo nejen zkrotit přebujelý hazard, ale především lépe ochránit občany a jejich rodiny před destruktivními následky závislosti na hazardním hraní,“ komentovala nedávno zjištění analytiků ministryně Alena Schillerová (za ANO). Je tedy patrné, že v tomto ohledu legislativa skutečně funguje. Zájmem státu by proto mělo být snažit se ve správně regulovaném prostředí udržet co nejvíce hráčů.

Že jsou dnes kasina prostředím, které neumožňuje pravidla obcházet dokazují i závěry kontrol Ministerstva financí ČR a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Teoreticky by tak vládní představitelé měli mít nyní volný prostor k tomu, aby se dopodrobna začali zabývat skutečně palčivými problémy typu online a ilegálního hazardu obecně. Proč se namísto toho zaobírají tím, jak fungující pravidla ještě zpřísňovat, v čemž jim zdatně pomáhají i radnice na lokální úrovni?

Obce v zajetí vyhlášek

Neutěšená situace na obecní úrovni ovšem vyjevuje jeden ze základních problémů současné legislativní úpravy hazardu. Tou je její nestabilita a inklinace k častým změnám. Výsledkem toho, že má každá obec teoreticky volné ruce při nastavování pravidel, je obsáhlá změť různorodých vyhlášek, které se jsou od sebe na hony vzdáleny jak z hlediska legislativní techniky, tak odborné erudice. Ideálem regulace hazardu je vytvoření předvídatelného prostředí, které chrání ohrožené hráče i práva podnikatelů, kteří v této oblasti vykonávají legální činnost. Obecně závazné vyhlášky obcí tak už z logiky věci jakoukoliv rovnost a spravedlnost nařízení zásadně relativizují.

Jak bylo zmíněno výše, obce mají v podstatě ve zvoleném přístupu k hazardu volné ruce. To sice platí na papíře, ale ve skutečnosti to není tak úplně pravda. Obce tak mají prakticky pouze dvě možnosti – buď mohou veškerý hazard zakázat nebo na regulaci naopak rezignovat. V důsledku ale vznikají propastné rozdíly mezi pravidly jednotlivých obcí. Taková situace je navíc v rámci Evropy opravdovým unikátem.

Podle dat, která uveřejnilo Ministerstvo financí, se na území České republiky, podle informací z webu Ministerstva financí k 5. červenci 2021, nacházelo 30 180 technických her, tedy hracích automatů, a 4.132 živých her. To je oproti roku 2017 pokles o necelých 44 % ve srovnání se stavem, kdy jich bylo v provozu 53 554. Ještě markantnější je pokles v případě celkového počtu kamenných provozoven, které provozují technické hry. Výroční zpráva Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti za rok 2020 uvádí, že v roce 2017 jich v tuzemsku vykonávalo činnost 3 159, teď je to pouhých 702. Jejich počty se tak dramaticky snížily o 78 %. V jejich původních prostorách navíc často vyrostly kavárny, kadeřnictví nebo provozy pro děti. Dochází tak k celkové kultivaci hazardního prostředí, které bylo přirozeným vývojem očištěno o pochybné a pololegální provozovny.

Úskalí anonymního připojení 24/7

Autoři regulace i subjekty, kteří se na její podobě podílejí, se ale často zaměřují pouze na soustavný boj proti už regulovaným a kontrolovaným kamenným provozovnám. Snaha podívat se skutečnému „nepříteli“ – bobtnajícímu anonymnímu prostředí online hazardu – chybí.  Z adiktologického pohledu na nebezpečí hazardu zamezení fyzické možnosti hry není žádné řešení.

„Dnes je situace taková, že kontrolovat hráče, tzn. nějak je registrovat a vyloučit ty, kteří mají dluhy, aby nemohli do kamenných provozoven, nebo herny zakázat úplně, nefunguje, protože si fakticky každý neseme svou hernu v kapse, a to je obrovský problém,“ hodnotí stav adiktolog Ivan Douda, a dodává: „Je to spíše o prevenci, o mluvení s těmi lidmi, ale také o kultivaci hazardního prostředí. Například když v kasinech bude doporučení na adiktologickou poradnu anebo když tam budou pracovat vyškolení lidé.“

Přesto nedávná analýza Ministerstva financí ČR věnuje problematice online hazardu pouze málo prostoru ve srovnání s bojem proti nelegálním provozovatelům v land based prostředí. Dílčí regulace samozřejmě existuje již dnes. Zahrnuje opatření typu blokací plateb či zákaz zprostředkovávání těchto plateb finančními institucemi. Zda jsou reálně dodržována nebo ne zůstává ale otázkou.

Vysoké daně neznamenají dodatečné zdroje na prevenci

V současné době jsou v České republice v podstatě všechny druhy hazardních her zdaněny nad evropským průměrem. Technické hry v land based i online prostředí podléhají dani 35 %, kursové sázky 23 %. To je podstatně více než průměrných 21,7 % v prvním a 19 % v druhém případě. Názory na to, zda je to správně nebo ne se různí. Mezi těmi, kteří věří, že není, překvapivě najdeme zastánce i odpůrce regulace.

Daň z hazardních her z povahy věci totiž není daní spotřební, ale de facto přímou. Hráči vždy vynaloží stejnou částku, přičemž její výše vůbec nezohledňuje daňovou povinnost provozovatele. Žádná data nedokazují, že by přísnější daňová politika přispívala k řešení s patologickým hráčstvím. Ve výsledku tak stát vynakládá čím dál méně prostředků na preventivní mechanismy.