Utajovaný příběh židovské ženy vypátral až její syn: Moje máma z Terezína

Moje máma z Terezína. Tak zní název knihy věnované mimořádně silnému, mnoho let utajovanému příběhu Hany Kleinové z terezínského ghetta. Pohnutý osud své maminky po její smrti vypátral a s pomocí svědků zapsal její syn Frank Frištenský, sportovec a trenér z rodiny slavných zápasníků Gustava a Františka Frištenských. Literární podobu mu pak dal publicista Pavel Baroch. Kniha vydaná s podporou Nadačního fondu obětem holocaustu vychází 1. prosince u příležitosti 80. výročí založení ghetta Terezín. Tam byli v rámci „konečného řešení židovské otázky“ deportování Židé z českého území i z dalších evropských zemí. Titul vydává Nakladatelství ZEĎ Jana Perglera a Jana Dražana: ti se zaměřují na knihy s poutavými příběhy přibližujícími zásadní okamžiky evropské historie.

Potomek slavného zápasnického rodu František „Frank“ Frištenský, který žil mnoho let ve Spojených státech, si po smrti své maminky uvědomoval, že v jejím životě zůstává bílé místo, o němž nikdy nemluvila. Jako čtrnáctiletá totiž Hana Kleinová přijela i se svou rodinou do terezínského ghetta, odkud se po válce vrátila jako sirotek. Jak se jí na místě strachu a smrti podařilo přežít? Co tam zažila? A proč o tom svým dětem odmítala vyprávět?

„A tak začal Frank po osudu maminky pátrat,” říká Pavel Baroch, který syna Hany Kleinové při odkrývání rodinné historie často doprovázel, a nakonec s ním knížku sepsal. „Několik let sbíral Frank podklady u nás, v USA i v Izraeli. Podařilo se mu objevit ženy, které jeho mámu z Terezína znaly, nebo s ní dokonce bydlely na jednom pokoji. Našel dokonce i její nejlepší kamarádku,” líčí Pavel Baroch.

Mladá dívka v zahradě

Ze vzpomínek přeživších a z nalezených dokumentů pak Frank poskládal ucelený obraz matčina života v ghettu, včetně nejhlubších tajemství. „K nim patřil i Hančin vztah k maďarskému houslistovi. V místě, kde ženy nesměly otěhotnět a lidé tu buď umírali, nebo mizeli v transportech, mohla ale láska dvou mladých lidí jen těžko dojít naplnění,” naznačuje Pavel Baroch. Svoji matku pak Frank uviděl v Terezíně dokonce na vlastní oči: v propagandistickém filmu, pro nějž se vžil název Vůdce daroval Židům město (1944), se mihla na pár vteřin jako usměvavá mladá dívka zalévající na zahradě květiny…

Vyprávění o Haně Kleinové prokládá Pavel Baroch poutavými historickými fakty. A doplňuje ho i jejími poválečnými zkušenostmi, kdy se Hana opět setkávala s antisemitismem. Konkrétní příběh jedné z přeživších tak uvádí do širších souvislostí. Knihu doprovázejí archivní fotografie. Nechybí ani rozhovor s Frankem Frištenským, sportovcem a člověkem nezdolného ducha, který ve svých třiasedmdesáti letech žije opět v Česku.

Předmluvu napsal filmový publicista Pavel Taussig, který v ní připomenul další židovské literární hrdinky – Olbrachtovu Hanu Karadžičovou a Lustigovu Ditu Saxovou. “Obě literární předlohy se dočkaly filmové podoby. Dost možná, že také tato kniha zaujme některého z filmových tvůrců,” domnívá se autor námětu oscarového Kolji Pavel Taussig. Ten znal Hanu Kleinovou dokonce osobně: právě jeho rodina totiž „tetě Hance”, jak se jí u Taussigových říkalo, po válce pomáhala.

Památce židovského ghetta Terezín

„Máme s Frankem pocit, že společnost má vůči ghettu Terezín velký dluh, že o se o něm moc neví. Také proto, že komunistický režim před listopadem 89 opakovaně zdůrazňoval roli Malé Pevnosti, kde byli za okupace zavření odbojáři, zatímco židovské ghetto nespravedlivě upozaďoval,” říká Pavel Baroch, jenž v Nakladatelství ZEĎ vydal v roce 2020 knihu Mengeleho dvojče A-782. V ní zmapoval dramatické dětství Jiřího Fišera, posledního z přeživších českých dvojčat, na nichž osvětimský „Doktor Smrt” prováděl své pseudovědecké pokusy.

„Osudy z holocaustu je nutné stále připomínat. Znovu se začaly objevovat teorie o spiknutí světového židovstva a snahách o židovskou nadvládu. V několika evropských zemích se nedávno objevily slovní i fyzické útoky na židovské obyvatele. Jako bychom se z historie pořád nedokázali poučit,” uzavírá Pavel Baroch.

Frank (František) Frištenský

Narodil se 18. listopadu 1948 v Olomouci jako syn Hany Kleinové a motocyklového závodníka Jaromíra Frištenského. Je vnukem zápasníka Františka Frištenského, bratra proslulého Gustava Frištenského, mistra Evropy v řeckořímském zápase z roku 1903 a 1929. Vystudoval stavební průmyslovku ve Valašském Meziříčí, poté krátce pracoval jako technik u vojenských staveb v Praze.

Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy emigroval už v září roku 1968 se svými rodiči a dvěma mladšími bratry nejprve do Rakouska. Rodina pak žila ve Švýcarsku, kde Frank jako první student z východního bloku absolvoval Národní sportovní institut. V roce 1978 se přestěhoval do USA, kde velmi úspěšně působil jako univerzitní sportovní trenér. V Durangu ve statě Colorado si pak otevřel vlastní fitness centrum zaměřené na zdravotní osobní trénink, vytvořený ve spolupráci s lékaři a fyzioterapeuty. Nečekaně dobře prosperovala také jeho cestovní kancelář, zaměřená na poznávání střední Evropy, kterou založil jako naprostý amatér.

Frankovým prvním spisovatelským pokusem byla snaha sepsat životní příběh svůj a své rodiny. Hned v začátcích ale narazil na tvrdé poznáni, že především o své mamince a její rodině neví vlastně nic. Po smrti své matky Hany Kleinové Frištenské v roce 1998 začal pátrat po neznámé kapitole z jejího života. Zajímalo ho zejména, jak jeho maminka prožívala a jak se vyrovnávala s pobytem v ghettu, s poválečným antisemitismem a emigrací v roce 1968. Ve spolupráci s publicistou Pavlem Barochem poté napsal knihu Moje máma z Terezína, kterou v roce 2021 vydalo Nakladatelství ZEĎ.

„Říkal jsem si, že jestli chci vědět co nejvíce o sobě, o svých dětech, musím nejprve pořádně poznat své rodiče, především svou mámu. Musel jsem její příběh zaznamenat pro ty, kteří přijdou po mně. Ona to napsat nemohla. Nemohla o tom ani mluvit,“ uvedl Frank Frištenský.

Od roku 2018 žije Frank Frištenský i s manželkou Viktorií v Praze. Pravidelně cvičí a jako celoživotní sportovec je v obdivuhodné kondici. Jejich tři děti žijí v Americe.

Pavel Baroch

Narozen 1. února 1968 v Karlových Varech. Vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově v Praze. Na počátku 90. let nastoupil do MF Dnes, kde pracoval více než 12 let. Posléze působil v Hospodářských novinách, České televizi, časopisech Týden a Interview nebo v on-line denících Aktuálně.cz a Echo24.cz. Nyní pracuje v týdeníku Hrot. Je držitelem Ceny předsedy Rady vlády ČR pro výzkum a vývoj za popularizaci české vědy (1995) a novinářské ceny Psychiatrické společností České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (2019). Dlouhodobě se ve svých článcích věnuje rovněž novodobé historii nebo ekologii. Je ženatý, má dceru a syna. Je také autorem knihy Mengeleho dvojče A-782 věnované osudu Jiřího Fišera, jenž jako osmiletý kluk přežil pokusy osvětimského lékaře Josefa Mengeleho.