Valpolicella: Vína z oblasti mezi horami a jezerem, kde se setkává historie, gastronomie a kultura

Valpolicella leží na východ od jezera Garda a severně od Verony. Zatímco nejslavnější benátské město vinice doslova obléhají, od jezera je region ještě oddělen vinařskou oblastí s názvem Bardolino. Valpolicella je až na malé výjimky územím červených vín. Recioto je tradičním vínem, Amarone dnes nejslavnějším a Valpolicella Ripasso nejrozšířenějším.

Odlišnosti ve stylech vín z Valpolicelly jsou tvořeny širokou paletou faktorů. V první řadě jsou to samozřejmě specifika terroiru v jednotlivých zdejších údolích. Navíc tu vinaři kombinují pestrou paletu lokálních odrůd, kterým vévodí zejména Corvina, Corvinone a Rondinella. Ty samy o sobě pokrývají 92 % místních vinic a doplňují je další typy vín jako Molinara, Croatina nebo Oseleta. Všechna významná zdejší vína jsou vždy směsí více z nich. Pozitivním trendem určitě je, že mezinárodní odrůdy představují na vinicích pouhá 3 %   a jsou absolutně okrajovou záležitostí. Místní vinaři stále sází na lokální autochtonní odrůdy (97 %).

Pohled na lokální vinice je nevšedním zážitkem, a to nejen díky krásně vinutým dlouhým údolím obehnaným nevysokými kopci osazenými révou, ale i velmi rozšířenému vysokému systému vedení révy, tzv. pergola Veronese. Sklízet hrozny na pergolách je prý navíc velice příjemná záležitost.

Tradice se ve Valpolicelle mísí s dynamičností a entusiasmem místních výrobců. Skvělých vín tu lze objevit hodně a region je nesmírně zajímavý i gastronomicky. Ryb a kuřecího tu mají pomálu, zato hovězí, kachní, koňské nebo oslí maso se na talíři objevuje běžně. Kuchyně celé oblasti zůstává věrná místním tradicím a vychází z úrodné půdy, která kromě dobrého vína nabízí i řadu produktů – extra panenský olivový olej Veneto Valpolicella DOP, broskve, kiwi, třešně, med a sýr Monte Veronese, stejně jako veronské salámy a uzeniny z vepřového masa, jako je „sopressa“.

V pozdnějších ročních obdobích se na jídelním lístku objevuje také chřest, čekanka, „faraona“ a spousta sýrů z Monti Lessini. Škála místních pokrmů je nezměrně široká – může začínat u „pasta e fasoi“, která se podává téměř nasucho s těstovinami tagliatelle, ochutnat „bollito con la peara“ neboli vařené maso s hruškovou omáčkou.  Pearà je bohatá omáčka ze strouhanky, vývaru a hovězího morku, jejíž jemná chuť je okořeněna vydatným přidáním pepře.

Dalším osvědčeným regionálním pokrmem je veronská klasika – „tastasal“, druh rizota s vepřovým ragú, které se připravuje ze zbytků po výrobě salámů a klobás.

Nejlepším způsobem, jak poznat tuto nádhernou oblast – nejen cestou za ochutnávkou vína, ale také za romantickými krátkými pobyty, pěšími túrami, cyklistikou či návštěvou historických vil a vesnic – je vydat se po Strada del Vino Valpolicella neboli Vinné cestě Valpolicella.

Valpolicella ovšem nabízí mnohem víc než jen výborné víno a jídlo – nedaleko jsou světoznámé Benátky, jezero Garda, romantická Verona, …stačí se jen nechat pozvat na výlet. 

Benátky netřeba dlouze představovat. Do „města na laguně“ míří neustále statisíce turistů, což ovšem nemění nic na tom, že i tak zde lze najít působivé liduprázdné uličky a ocitnout se rázem v jiném světě. A to doslova. Měst postavených na vodě – na malých ostrůvcích propojených mosty – by šlo po celém světě napočítat na prstech jedné ruky. A Benátky hrají prim. 

Podobnou atmosféru lze zažít na přilehlých ostrovech Murano, kde se vyrábí vyhlášené benátské sklo, a Burano, kde se v barevných domečcích dodnes věnují výrobě krajek.  Můžete se nechat okouzlit gondolami a gondoliéry i maskami, kterých je v Benátkách dost i mimo karnevalové období. Mají svou přesnou symboliku a význam. Ve světě umění pak má věhlas umělecké bienále konané v Benátkách každý lichý rok již od počátku devatenáctého století. 

Dalším skvostem je romantické město Verona, které je známé především pro své spojení se Shakespearem, láká na svá pěkná náměstí a malé uličky. Nejvíce turistů míří pod balkon, na kterém údajně stávala Julie ze Shakespearova příběhu Romeo a Julie. Kromě renesanční romantiky na vás město dýchne i svými stavbami a památkami z různých období nashromážděnými v průběhu staletí: Románské kostely, gotické věže a hrady, renesanční paláce s krásnými freskami na fasádách, náměstí a elegantní nádvoří.

Město založené Římany mělo vždy strategickou polohu, a tak není divu, že bylo hned třikrát opevněno – v římském a poté v benátském i rakouském období. Část hradeb se dochovala dodnes.  Za největším klenotem Verony se vydejte k nádhernému kamennému mostu Ponte Scaligero, známému také jako Ponte di Castelvecchio, který je po setmění působivě osvětlen a který slouží jako připomínka rodu Scaligerů, vládců Verony po více než sto let, nebo na náměstí Piazza Bra. V jeho středu stojí arena – amfiteátr vybudovaný v 1. stol. n. l. Původně byl určený pro zápasy gladiátorů a souboje se zvířaty. Dnes se tu konají oblíbená a velmi vyhledávaná divadelní a operní představení.

Další nedalekou atrakcí je jezero Lago di Garda. Sousední hora Monte Baldo, kterou lze buď vyšlápnout, nebo se na její vrchol nechat vyvézt lanovkou, nabízí nezapomenutelný výhled na hladinu jezera i do hor. Okolní vrcholky náleží k Východním Alpám.  Všem dobře známá místa jako Malcesine, Sirmione, Limone či Monte Baldo však nejsou jedinými poklady, které přidávají Gardě na oblíbenosti. Dynamický, větrný a sportovci hojně využívaný sever Gardy je naprostým protipólem jižního cípu, kde čas plyne mnohem pomaleji a vybízí ke chvilkám sladkého nicnedělání. Východní pobřeží jezera lemují překrásné kamenité pláže s průzračnou vodou, nad kterými má ochranou náruč hřeben Monte Balda, naopak západní břeh nabídne půvabná městečka zasazená v údolích mezi pahorky.