Ve skleníku Fata Morgana na vás čekají pekelné konve láčkovek

Ve skleníku Fata Morgana a u expozice Mokřad ve venkovním areálu trojské botanické zahrady probíhá výstava Smrtonosné pasti. Představí se na ní 12 rodů masožravých rostlin reprezentovaných 120 druhy. Zajímá vás, čím se živí „Adély“, jak loví a kde je v přírodě můžete nalézt? Nenechte si ujít jejich jedinečnou přehlídku na pozadí tropického pralesa, citlivě doplněnou aranžmá z dílny floristky Kláry Franc Vavříkové. Výstavu si můžete prohlédnout až do 22. září denně mimo pondělí od 9.00 do 19.00 hodin.

Když se řekne masožravka, mnozí si jistě vybaví známý film Adéla ještě nevečeřela, kde obří nenasytná rostlina svým květem požírá nebohé oběti.

Nicméně realita je poněkud jiná. Pastmi jsou ve skutečnosti ve většině případů přeměněné listy. „Po čtyřleté pauze se do skleníku Fata Morgana vrací oblíbené masožravé rostliny. Výstava má za cíl představit rozmanitost těchto rostlin a zároveň vyvrátit mnohé mýty, které jsou s nimi často spojovány. Krásnými aranžmá ji tentokrát doplňuje Klára Franc Vavříková,“ říká Bohumil Černý, ředitel Botanické zahrady hl. m. Prahy.

Smrtonosné pasti s vůní pekla
Fascinující masožravé rostliny jsou nejen záludné, ale také krásné. O tom vás přesvědčí i nápaditá aranžmá, která ve skleníku Fata Morgana vytvořila květinová designérka Klára Franc Vavříková. „Zcela záměrně jsem zvolila kontrast dřevěného uhlí a opáleného dřeva k živým rostlinám. Samotná masožravost rostlin je lehce děsivá, stejně tak pomíjivost, která je znázorněna zvoleným materiálem. Dalším protichůdným prvkem je v současnosti velmi aktuální téma – kůrovec, jehož požerky jsou patrné na použitých slabých větvích. Mojí myšlenkou byl jistý přírodní paradox, kdy rostliny se na jedné straně mohou živit hmyzem, na straně druhé hmyz konzumuje rostliny,“ vysvětluje Klára Franc Vavříková. Kromě uhlí, jehož vůně připomíná útroby pekla, se v aranžmá uplatnily i mrtvé části masožravých rostlin. „V souladu s tím jsem koncipoval i celou výstavu. Exempláře jsem ponechal ve stavu, jak by je člověk potkal v přírodě, tedy i s uschlými listy, pastmi a podobně,“ doplňuje Vlastik Rybka, vedoucí odborného oddělení Botanické zahrady hl. m. Prahy a kurátor výstavy.

Foto: archiv botanické zahrady

Nejen mucholapky a rosnatky, ale i méně známé druhy
Během konání výstavy se kromě notoricky známých masožravých rostlin, jako jsou mucholapky se sklapávajícími se pastmi nebo rosnatky, vyskytující se i v naší přírodě, představí rovněž méně známé rody a druhy. „K vidění je i nedávno popsaný druh genliseje, jejž autoři dle více z květu vytrčených pohlavních orgánů vtipně nazvali genlisea exhibicionista. Genliseje netvoří kořeny, ale mají zvláštní vývrtkovité útvary, které se vidličnatě rozbíhají z drobného kulovitého měchýřku. Ve vývrtkovitých útvarech, fungujících na principu vrše, byl naměřen podtlak a v měchýřku zjištěny enzymy rozkládající kořist,“ uvedl Vlastik Rybka. Návštěvníky jistě zaujmou bačkůrkovitě vypadající pasti australského druhu Cephalotus follicularis, suchomilní zástupci druhu Drosophyllum rostoucí na jihu Evropy nebo jihoafrické roriduly, které se o svou kořist dělí se spřátelenými plošticemi.

Nejmenšími, ale zároveň nejlepšími lovci jsou bublinatky. Jejich květy jsou tak okouzlující, že byly některé druhy původně řazeny mezi orchideje. Uvnitř svých drobných pastí umějí vytvořit podtlak. Pokud se kořist dotkne citlivých brv, dojde k jejímu nasátí. Jedná se o nejrychlejší aktivní pohyb zaznamenaný v rostlinné říši. Pastmi vyššími než jeden metr se naopak mohou pochlubit americké špirlice. Ty jsou vystavené ve venkovním areálu zahrady poblíž expozice Mokřadu, která prezentuje některé odolné druhy masožravek po celý rok.

Ďábelské konve i toalety
Největší masožravé rostliny jsou láčkovky. Jejich impozantní gravitační pasti fascinují lidstvo již od roku 1658, kdy byl popsán první druh. „Výstava představí láčkovky v různorodých formách od těch nejdrobnějších po exempláře s obřími pastmi i úctyhodné liány. Pasti jednotlivých druhů se tvarově a barevně liší. Některé lákají hmyz na sladký nektar, jiné jsou lepivé spíše jako mucholapka, další shromažďují různorodý odpad. Existuje i druh (láčkovka Lowova, latinsky Nepenthes lowii) sloužící jako toaleta pro drobné savce tany, jejichž exkrementy rostlině dodávají potřebný dusík,“ vysvětluje Vlastik Rybka. Láčkovky jsou mezi pěstiteli velmi oblíbené coby pokojové rostliny. Pro zdárný vývoj svých pastí však vyžadují dostatečně vysokou vzdušnou vlhkost.

Nejen láčkovky, ale i mnoho dalších druhů si zájemci mohou přímo ve skleníku Fata Morgana také zakoupit. Prodejní část výstavy je umístěna v prostoru pod terasou v prostřední části skleníku.