Vláda dnes schvaluje navýšení schodků o 40 miliard korun, i když mezitím jí Brusel přiklepl 50 miliard

Vláda má dnes schválit o 30 miliard vyšší schodek letošního rozpočtu a o 10 miliard navýšit schodek toho příštího. Proč, když jí EU slíbila pomoc za povodně zhruba 50 miliard korun?

Vláda tedy plánuje ten samý možný nárůst zadlužení, dohromady o 40 miliard korun, který kvůli povodním plánovala předtím, než jí EU pomoc ve výši zhruba 50 miliard korun přislíbila. Ano, je možné, že bruselská pomoc nedorazí hned. Ale i kdyby přišla až v příštím roce, proč vláda nesníží alespoň schodek pro příští rok? A to alespoň o oněch 10 miliard, o které jej navýšila údajně kvůli povodním. Toto se prostě nezdá být ničím jiným než předvolebním rozhazováním pod záminkou povodní.

Ten samý den, kdy pak večer EU slíbila pomoc, Národní rozpočtová rada uváděla, že při minulých povodních činila pomoc z Unie jednotky procent – a že se proto Česko i letos musí spoléhat na své zdroje. To se ale večer změnilo – Brusel poskytne Česku 50 miliard korun, a to rychle, bez nutnosti spolufinancování z českých zdrojů. Tedy žádné jednotky procent. Dnes schvalované navýšení schodků společně se zmíněnou evropskou pomocí tak české vládě zajistí zdroje na pokrytí škod v objemu 90 miliard korun.

Podle Národní rozpočtové rady při minulých povodních stát poskytoval zhruba čtvrtinu prostředků na pokrytí škod. Zbytek šel z rozpočtů krajů a obcí a v případě pojištěného majetku od pojišťoven. Pokud zmíněné peníze z Bruselu, oněch 50 miliard, započítáme jako peníze státní, které budou představovat čtvrtinu pomoci jako při minulých povodních, znamenalo by to, že škody letošních povodní činí přibližně 360 miliard korun. To je ale nerealisticky vysoké číslo.

Ostatně sám premiér hovoří o škodách v rozsahu zhruba sta miliard korun. Pojišťovny pojištěné škody zatím odhadují na 19,3 miliardy. Pochopitelně, ne všechen majetek je pojištěný a pojistitelný. Pojišťovny v nechvalně vyhlášených záplavových oblastech i po zkušenosti z minulých povodní mnohdy raději nepojišťují vůbec. Při povodních let 2002 a 2013 představovaly pojištěné škody vždy zhruba polovinu škod celkových. V roce 2002 činila pojištěná škoda 36,7 miliardy, přičemž škoda celková 73,1 miliardy. O devět let později dosáhla pojištěná škoda k 7,5 miliardy při celkové škodě 15,3 miliardy.

Pokud by letos platil stávající odhad pojišťoven a pojištěné škody skutečně činily 19,3 miliardy korun, pak by se celkové škody měly pohybovat kolem 40 miliard korun. Na pokrytí takové škody by bohatě stačily zmíněné nečekaně vysoké evropské peníze.

Povodně let 2002 a 2013 ale zasáhly Čechy, zatímco ty nynější více Moravu. Je možné, že pojištěnost na Moravě je nižší než v Čechách nebo že kvůli inflaci uplynulých let výrazně narostla podpojištěnost. Nebo že povodně opět hodně udeřily v záplavových oblastech, kde je tedy nadprůměrně vysoký podíl nepojistitelného majetku.

Pak by se situace mohla přiblížit stavu roku 1997, kdy tehdejší povodně na Moravě napáchaly škody za 62,6 miliardy, z čehož ovšem ty pojištěné činily pouze deset miliard. Tedy zhruba šestinu. Jestliže by i letos tvořily pojištěné škody pouze šestinu škod celkových, jako v roce 1997, pak ty celkové se skutečně budou pohybovat kolem jednoho sta miliard korun.

Odhad, že se škody mohou pohybovat až právě v nižších stovkách miliard, podporuje hypotetická kalkulace dle podílu výše škod na nominálním hrubém domácím produktu. V letech 1997 a 2002 dosáhly škody největších povodní v průměru téměř tří procent HDP. To by letos odpovídalo nějakým 235 miliardám.

Jenže s tak vysokým údajem, jaký představuje částka 235 miliard, zásadně koliduje uvedený odhad pojištěných škod, tedy zatím mírně přes 19 miliard. Jedním z důvodů může být to, že protipovodňová opatření, do nichž se výrazně investovalo právě díky poučení z důsledků povodní let 1997 a 2002, splnila svůj úkol. Nebo že půda byla letos z důvodu stále patrnějších klimatických změn vysušenější než roku 1997 a 2002, což umožnilo lepší absorpci srážek.

Pokud pojišťovny svůj odhad oněch zhruba 19 miliard pojištěných škod významně nezmění, lze předpokládat, že celkové škody se budou pohybovat v pásmu od 40 do 100 miliard. To ale znamená, že stát – tedy státní rozpočet a peníze z EU – by pokrýval veškeré škody. Protože i pokud by škoda činila zhruba 100 miliard, a byla tak při horní mezi pásma daného odhadu, necelých 20 miliard z toho jde za pojišťovnami a přibližně 80 miliard za českým státním rozpočtem a fondy EU. Ty při dnešním chystaném navýšení schodků státního rozpočtu mohou společně poskytnout již uvedených zhruba 90 miliard.

Kraje a obce by se tudíž na pomoci finančně vlastně ani podílet nemusely. Přestože loni ke konci roku měly na účtech v souhrnu zhruba 409 miliard a letos v prvním pololetí vykázaly přebytek přibližně 83 miliard. Kraje a obce jsou navíc se svým hospodařením v porovnání s tím státním v relativně lepší pozici než při jakýchkoli povodních minulosti. Už jen když uvážíme, že schodek státního rozpočtu stále přesahuje 200 miliard korun a je tak nominálně dramaticky vyšší než v letech 1997, 2002 či 2013.

Zkrátka a dobře – pokud by měla jít za státem, respektive státním rozpočtem, čtvrtina povodňových škod, pak už jsou tyto podle všeho pokryty prostředky přislíbenými minulý týden z Bruselu. Zbytek nad zhruba 50 miliard korun by měly být schopny pokrýt pojišťovny, kraje a obce. Nemělo by pak tedy být nutné navyšovat schodek státního rozpočtu hned o 40 miliard, jak to dnes hodlá učinit vláda.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom / Chief Economist, Trinity Bank