Výpravnou knihu Deset klobouků Jana Přeučila pokřtila i Jiřina Bohdalová

Bez slušivého klobouku si dnes našeho předního herce a skvělého dabéra nedokážeme představit. Proto se jeho první ucelená monografie, která vychází u příležitosti hercových nadcházejících 85. narozenin, jmenuje právě „Deset klobouků Jana Přeučila“. Křest v pražském Radiocafé byl za účasti herečky Jiřiny Bohdalové, herce a prezidenta Herecké asociace Ondřeje Kepky, ředitele České filharmonie Davida Marečka a šéfa ČRO Pardubice a Hradec Králové Jiřího Kánského. Křtem provázel Aleš Cibulka.

Kniha není nějakými suchopárnými memoáry, ale zcela civilním a upřímným vyprávění a vzpomínáním, které vznikalo během rozhovorů oblíbeného umělce s publicistou a současně nakladatelem Pavlem Mészárosem.

Také díky autorům nápadu a vydatné redakční spolupráci – žurnalisty René Kekelyho a fotografa Jaroslava Hauera, jejichž zásluhou kniha obsahuje na 300 fotografií ze soukromého archivu naší populární herecké osobnosti, vzniklo unikátní dílo, v němž na sebe Jan Přeučil prozrazuje řadu věcí, které o sobě ještě nikdy neprozradil, a které přináší i některé dosud nezveřejněné archivní materiály.

„Byla to náročná, dlouhá, ale nádherná práce, při které jsme s kolegou Jaroslavem Hauerem poznali Jana Přeučila ještě lépe než doposud, za těch mnoho let, kdy se známe, přátelíme a spolupracujeme. Cílem knihy je, aby diváci a fanoušci poznali Honzu tak, jak to doposud neměli,“ řekl autor námětu a spoluautor knihy, moderátor a PR manažer René Kekely.

„Ta záplava fotek, která byla třeba vytřídit byla obrovská, někdy se mi o těch fotkách a výstřižcích i zdálo, ale byla to krásná práce s krásným člověkem, protože si Jana Přeučila nesmírně vážím a měl jsem díky těm materiálům možnost nahlédnout i do dalších tajů jeho života,“ podotkl fotograf a novinář Jaroslav Hauer.

Nakladatel Pavel Mészáros přiznal, že jako malý kluk se z obrazovky Přeučila bál, a když jej později poznal, pochopil, že to bylo jen tou „maskou“ zloduchů, podvodníků, nebo různých vezírů a o to více je šťastný, že se mohl věnovat jeho životopisné, výpravné publikaci.

„My máme s Honzou mnoho společného: Kromě toho, že jsme leta kamarádi a kolegové, tak i ten přístup k práci, máme rádi profesionalitu a přístup k naší herecké profesi. A pak bohužel i to, že jak jeho tatínek, tak i můj, byly zavření za minulého režimu a ani pro jednoho z nás to rozhodně nebylo hezké období… Ale nechci být smutná a sentimentální. Ta kniha je krásná a věřím, že udělá mnoho radosti,“ prozradila herečka Jiřina Bohdalová.

„Jan Přeučil je pro mě ztělesněním profesionality, skromnosti, krásné češtiny i gentlemanství. A je mi ctí, že mohu být dnes tady jako jeden z kmotrů,“ podotkl herec a šéf Herecké asociace Ondřej Kepka, který psal pro knihu předmluvu.

Celou knihu otvírá předmluva z pera režiséra prezidenta Herecké asociace Ondřeje Kepky a první kapitola je pak milou vzpomínkou na harmonické dětství, které nemilosrdně skončilo v okamžiku, kdy byl Přeučilův politicky činný otec zatčen, obviněn a odsouzen na doživotí  v zinscenovaném procesu s Miladou Horákovou a dalšími oběťmi komunistické zvůle.  

Janova cesta ke studiu a pozdější umělecké dráze byla tedy velmi složitá. Nesměl studovat na vysněném gymnáziu, tehdejší společnost mu nařídila „vzdělat se v dělnické profesi“, takže se mnozí čtenáři možná poprvé dovědí, že jejich oblíbený herec je původní profesí dřevomodelář.  Posléze mu bylo naštěstí umožněno studovat na večerním gymnáziu, a po maturitě byl díky svému výraznému hereckému talentu nakonec přece jen přijat ke studiu na DAMU. Po jejím absolutoriu nastoupil do angažmá v Divadle na zábradlí, kde setrval značnou část své herecké kariéry a jemuž je samozřejmě věnována jedna z deseti kapitol knihy.

V knize vzpomíná i na své soukromí, včetně osudových žen svého života – legendární Štěpánku Haničincovou, kterou si zamilovaly celé generace dětí, a poté i první televizní Popelku, herečku Evu Hruškovou.

Do bohatého výčtu svých rolí si přidal ještě jednu, a to pedagoga pražské DAMU. Základy a taje náročného hereckého řemesla postupně předal dnes významným hercům, jakými jsou například Ivana Chýlková Jitka Asterová, Eva Holubová, Veronika Žilková, Karel Roden, Vilma Cibulková Pavel Vítek, Vilma Cibulková nebo Kateřina Brožová a mnoho dalších, jenž na jeho lekce herectví dodnes s úctou vzpomínají. I o tom si v knize přečtete leccos zajímavého.

Jako majitel nezaměnitelného hlasu se uplatnil a výraznou stopu zanechal rovněž v dabingu a na rozhlasových vlnách.  V současné době své zkušenosti předává ve svých kurzech rétoriky, v nichž se nezaměřuje jen na hereckou profesi. Jak říká, hovořit na úrovni a s dokonalou dikcí by měli umět i politici a vysoce postavení manažeři…

Výrazným bonusem této výjimečné publikace je i audio CD, které je její součástí, a které čtenářům zprostředkuje i neopakovatelný zážitek mistrova hlasu a jeho divadelního umění. Právě a jen pro tuto publikaci vznikla nahrávka dnes již kultovní inscenace N. V. Gogola „Bláznovy zápisky“, která Jana Přeučila provází již od mladých let a dokazuje, jak geniálním způsobem dokáže pojmout divadelní formát, jemuž se říká „divadlo jednoho herce“.

Velmi zajímavou kapitolou je ta, v níž Jan Přeučil zcela otevřeně vypovídá o vztahu se svou sestrou Martou, která se stala farářkou České církve husitské, a kde se vyznává i o svém vztahu k církvi a k náboženství. Cele to vystihuje jeho postoj ke světu a k životu:

„Kdybych měl tedy přímo odpovědět na otázku, zda jsem či nejsem věřící, musel bych upřímně přiznat, že v tom klasickém slova smyslu nikoli. Umím však projevit toleranci k víře, která totéž prokazuje okolnímu světu, a respektuji každého, kdo má k bohu ve spirituálním smyslu daleko hlubší vztah než já. Ale rozhodně se tím necítím ochuzen, protože takové hodnoty jako tolerance, elementární slušnost či zdravá pokora jsou vlastnosti, které, jakkoli jsou nazývány křesťanskými hodnotami, neměly by být vlastní pouze křesťanům, ale všem, kdo po celé generace obývají tuto krásnou planetu. Já se jimi snažím řídit celý život, byť je nehledám ve víře v boha, ale ve víře v člověka. Nakonec, ve Starém zákoně se praví, že bůh stvořil člověka k obrazu svému. Pokud tomu tak je, měl by být kousíček boha i v každém z nás, takže jej stejně dříve či později musíme objevit…“

Kromě knihy vzniká o Janu Přeučilovi unikátní filmový dokument „JAN PŘEUČIL… Vzpomínám si…“ jenž vejde do kin v únoru příštího roku, v rámci hercových 85. narozenin. Dokumentem provází René Kekely a je realizován pod režijním vedením Artura Kaisera, který před dvěma týdny dotočil i film Cirkus Maximum, v němž herec ztvárňuje cirkusového principála. Dokument mapuje Přeučilův život, profesi, odhaluje některá tajemství a ukazuje i místa spojená s jeho životem…

Foto: Jaroslav Hauer a Rostislav Málek