Výrobci chemikálií musí aktualizovat stárnoucí technologie a zároveň plnit cíle ESG
Modernizační kampaně v podnicích chemického průmyslu se setkávají s častými výtkami. Jsou příliš nákladné, příliš časově náročné a příliš složité. „Když se dostanete do bodu, kdy nakupujete náhradní díly pro svá chátrající průmyslová zařízení přes eBay“, jak vysvětlila Helen Dotsonová, „je přeci jasné, že modernizace strojů a procesů je dávno na spadnutí.“
Tato anekdota vyvolala smích v publiku fóra chemického průmyslu na veletrhu Automation Fair, kde se sešli Dotson, ředitel globální automatizace procesů a technologií společnosti Archer-Daniels-Midland, Lance Rodenfels, globální obchodní lídr společnosti Kalypso, Jennifer Abril, prezidentka sdružení Chemical Manufacturers & Affiliates, Ramon Farach, globální technický konzultant společnosti Rockwell Automation, a Gabriel Rivera, který je vedoucím automatizace migrace ve společnosti Corteva. Jako moderátor se ujal role Michael O’Sullivan, moderátor pořadu OGGN’s Oil & Gas Tech Podcast.
Fórum se zaměřilo především na diskusi o tom, jak naléhavě potřebují výrobci chemikálií aktualizovat stárnoucí technologie a zároveň plnit cíle v oblasti životního prostředí, sociální oblastí, správy a řízení (ESG) a zavádět nové digitální technologie, které zabrání kybernetickým hrozbám.
„Jak jsme na tom s modernizací v těchto prostředích?“ zeptal se O’Sullivan. Farach odpověděl, že ačkoli mnozí v chemickém průmyslu přijímají programy modernizace a digitalizace svých provozů, stále existují tací, kteří o umělé inteligenci nebo pokročilé analýze dat či jiných věcech z oblasti IIoT nechtějí ani uvažovat. „Myslí si, že je to takový hokus pokus,“ řekl a obvinil tyto opozdilce z toho, že chemický průmysl zaostává v prosazování digitální transformace za ropným, plynárenským a farmaceutickým průmyslem. „Některé z těchto systémů v chemických továrnách pocházejí z 60. let minulého století. Existují složky těchto závodů, které spolu nekomunikují, a protože digitalizace vyžaduje přístup k datům, musíme nejprve začít s modernizací těchto systémů. Musíme mít k dispozici moderní řídicí systém.“
Dotson dodává, že společnost může mít velký zájem o přechod na Průmysl 4.0, ale pokud se snaží provádět analýzu dat na 40 let starých systémech, které nemají potřebný výkon, tak se to nepodaří. „Základní infrastruktura je pro modernizaci zásadní,“ dodal.
Hlavy na pódiu souhlasně přikyvovaly. Abrilová dodala, že chemický průmysl je na vzestupu, zejména v Severní Americe, a vedoucí představitelé se jen těžko smiřují s myšlenkou, že by své závody (bez ohledu na to, jak zastaralé) na několik týdnů odstavili z provozu kvůli modernizaci. „Na tyto rozhodující činitele také velmi doléhá nedostatek pracovní síly,“ dodala. „Prostě nemají dostatečnou kapacitu na to, aby tyto změny zvážili.“
Ale měli by, shodli se účastníci konference. V určitém okamžiku se zastaralé řídicí systémy, zaprášené stroje a úsporný provoz s funkcí just-in-time/just-in-case ukážou pro mnohé v chemickém průmyslu jako neudržitelné. Dotson varoval, že vývoj modernizačních programů může trvat mnoho let. Digitalizační kampaně nepřinášejí okamžitou návratnost. A současné problémy se budou časem jen zhoršovat. „Nyní jsme s problémem nedostatku pracovních sil v bodě, kdy se musíme stát efektivnějšími,“ zdůraznil Farach. „Nemáme lidi, kteří by provozovali závody. Musíme automatizovat.“
Po jasně stanovených motivech se účastníci panelu zabývali řešeními. Rivera doporučil vytvořit v chemických provozech týmy pracovníků, které nazývá „dvojjazyčnými“. Ti mohou komunikovat se zkušenými pracovníky o stávajících procesech, ale také vést úsilí k zavádění moderních digitálních nástrojů a systémů. Rodenfels dodal, že zdůraznění hodnotových prvků těchto celopodnikových aktualizací je pro přijetí zásadní. Příkladem může být propojení různých digitalizačních snah při současném zlepšování například kybernetické bezpečnosti nebo postoje ESG. „Pokud je modernizace správně naplánována,“ řekl, „může být prostředkem k dosažení další hodnoty. Může být zisková.“
Moderátor se zeptal, jak tuto ziskovost dokázat pochybovačným vlastníkům finančních prostředků. Panelisté konference navrhli, aby se jako důkaz použily úspěšné příběhy stávajících zákazníků nebo aby se odkázalo na studie poradenských firem, které dokazují přínosy digitalizace – myslete na zvýšení propustnosti, snížení prostojů a snížení údržby. „Tyto příběhy existují,“ zdůraznil Farach.
Abril se do této problematiky ponořil hlouběji a vyjmenoval tři nejpalčivější oblasti, které přimějí ředitele chemických společností, aby se posadili, naslouchali a skutečně zvážili modernizační programy. První z nich jsou obavy o bezpečnost související se zastaralými pracovišti. Druhou je, zda stávající systémy neohrožují kvalitu, a nakonec integrita šarží. „Pokud se šarže kazí, stojí to peníze. Generální ředitelé budou chtít najít způsoby, jak tomu předejít.“
Dobrá zpráva je, že největší výhry patří k těm nejjednodušším. Například instalace pohonů s proměnlivými otáčkami u čerpadel nebo sledování požadavků na elektrickou energii jednotlivých prostředků (spíše než celého zařízení). „Při modernizaci lze některé procesy přepnout na autopilota,“ vysvětlil Rodenfels. „Vaši pracovníci jsou stále na místě, ale můžou se věnovat jiným, důležitějším věcem.“ Mohou se tak věnovat například jiným, méně důležitým věcem, jako je prohlížení vánočních dárků na eBay místo průmyslových prostředků.
