Zahrada nenahrazuje procházku, pes potřebuje společné venčení

Mnoho lidí se stále ještě domnívá, že pokud nemají pořádnou zahradu, nemohou si pořídit psa (leda tak plyšového).  A už vůbec ne nějakého většího. Třeba do bytu, že? To by byl určitě chudák! A ti, kteří kolem svého domku nějaké ty metry mají, si zase často do mozku implantují myšlenku, že není nutné se psem chodit ven. Proč také, že? A kde je tedy pravda?

Chyba lávky …

Pravda je samozřejmě někde uprostřed. Není asi zrovna dobrý nápad ubytovat v centru města v bytě dva plus jedna, který obývají čtyři lidé, navíc ještě tři bernardýny. Nejenže by se tam nejspíš nedalo moc dobře dýchat, ale pro psa by ani nebylo kam šlápnout. A zase na druhou stranu si kde kdo řekne, že pokud má velkou zahradu, není přece nutné se psem chodit na procházky. „Však on se tam může dostatečně vyběhat! A také vyvenčit!“, to slyšíme velmi často. Vlastně ano, opravdu „může“, ale na druhou stranu také „nemusí“ a rozhodně to cíleně dělat nebude (kromě toho venčení tedy).

Rozum do hrsti, vážení!

Každý, kdo si jednou pořídí psa, by si měl uvědomit, že je to závazek na řadu let dopředu, a že pes je na svém člověku zcela závislý. Je to živý tvor, který má své potřeby. Tudíž každý majitel by si na svého čtyřnohého kamaráda měl pravidelně udělat dostatek času a adekvátně plemeni a temperamentu daného jedince ho také vytížit a zaměstnat mu hlavu. I tak se buduje spokojený vzájemný vztah a důvěra. V bytě je to asi celkem jasné. Těžko se najde někdo, kdo by nechat svého svěřence kadit doma v obýváku. A ven se prostě musí. Mnohdy jsme také svědky toho, že daleko šťastnější je pes v paneláku, než ten vesnický někde sám na zahradě.   

Dejte mi práci nebo si ji najdu sám!

Žádný pes totiž nebude bez důvodu pobíhat po zahradě jen proto, aby se proběhl a aby s ním jeho páníček pak nemusel ven. Samozřejmě že prožene cizí kočku nebo „promluví“ s poštovní doručovatelkou, ale to v žádném případě nestačí k vybití jeho přirozené energie a tolik potřebné duševní hygieně. Většina z nás asi ví, že dospělý zdravý jedinec až šestnáct hodin denně spí. A je mu opravdu jedno, kde to bude. Ale co ten zbývající čas? Nezaměstnaný a nevenčený pes (zejména pak ten mladý) bude polehávat po zahradě a čekat, co se bude dít a kdo mu zajistí nějakou zábavu. A nakonec si z nudy najde nějakou činnost sám. A věřte tomu, že podle vašich představ to určitě nebude. Pro „přesazené rostliny“, „atomové úkryty“ na zahradě nebo rozcupované prádlo a boty nebude mít zcela jistě pochopení žádný majitel. A koho bude vinit a trestat? Zase jen chudáka psa a ten nebude chápat vůbec nic, zejména také proto, že trest přijde až dávno po jeho kreativní činnosti. Naopak celodenní srdceryvné „árie“ zase budou přitahovat nežádoucí pozornost nejen sousedů, ale posléze po jejich upozornění i příslušných úřadů.

To mluví za všechno …

Z vyprávění znám případ smečky saňových psů, kteří potřebují opravdu mimořádně aktivní denní režim, aby vládla spokojenost na obou stranách vodítka. Občas se však stane, že rodina je dva až tři dny zaneprázdněna a místo obvyklých dvaceti kilometrů tahu v saních s nimi jdou jen na krátkou procházku nebo také nikam. V takovém případě „nevybitá“ smečka překoná oplocení, běží si sama svou denní porci kilometrů do některé ze sousedních vesnic. Tam si pak vyberou nějaké slibně vyhlížející stavení, vtrhnou dovnitř, povraždí všechny slepice, pak si lehnou a čekají na příjezd svého „osvoboditele“. Ten po obtelefonování všech usedlostí v okolí zjistí, kde jeho miláčci právě jsou, přijede, zaplatí škodu, seřeže psy a jede se domů. A kdo je na vině? Zase jen on, jejich majitel.

Udržuje kondici a bystří smysly

Pro psa tedy není důležitá velikost zahrady, ale především pozornost jeho majitele a kontakt s ním. I velký pes může být naprosto spokojený v paneláku, pokud na něj má jeho člověk dostatek času, chodí s ním na pravidelně procházky a zaměstná ho vhodným a přiměřeným způsobem (návštěva kynologického cvičiště, běh u kola, turistika apod.). Naopak chudák bude spíš ten, který na své velké zahradě uvidí své lidi jen, když přijdou domů z práce nebo v době krmení. Procházka je pro psa důležitá i z jiného důvodu. Kromě toho, že mu poskytne potřebný pohyb, má možnost seznamovat se a pohrát si i s jinými příslušníky svého druhu, což v budoucnu může zamezit mnohým a zcela zbytečným šarvátkám. Náš pes se prostě naučí komunikovat s jinými psy po psím a to je velmi důležité. Dále společné venčení nabízí příležitost k shromažďování důležitých vjemů, pachových značek od jiných psů, ale třeba i ostatní zvěře. Pokud zařadíte do režimu svého psa procházku naprosto pravidelně, naučí se spolehlivě posazovat své hromádky nikoliv doma uprostřed zahrady, ale někde venku. A to je příjemný bonus.

Každodenní pravidelná procházka za každého počasí je tedy pro psa nutná a pohyb na zdravém vzduchu nejenže osvěžuje a příjemně vyčerpává, ale i aktivně posiluje imunitní systém všech účastníků.

Text: Michaela Weidnerová, eCanis
Foto: archiv redakce