Životní příběh mladé maminky: Zažívám kariérní úspěch a domácnost i rodina nestrádá

Koho by to ještě před 2 lety napadlo. Mohu vám garantovat, že mě určitě ne. Roční dítě mě nenechávalo spát, přítel měl velmi stresové období v práci kvůli novému managmentu ve firmě, takže tam navíc trávil o mnoho více času. Byla jsem vesměs doma sama, cítila jsem se jako ve vězení, i když jsem ve vězení nebyla. Šlo o ten pocit, že tohle je nejvíc, co jsem jako žena v životě dosáhla? Pomáhat manželovi a vše obětovat dítěti? Dělala a dodnes to dělám ráda, ovšem, vnitřně jsem stále chtěla uspokojit tu ženu, kterou jsem byla ve svých 23 letech. Ženou, která měla sen krom spokojené rodiny dosáhnout také kariérních úspěchů.

Na vysoké škole jsem měla brigádu v klasických fastfoodech. Rodiče mi přispívali na studentský byt, ale nebylo to mnoho. Brigády jsem měla ráda, měla jsem dokonce štěstí na kolektiv, ale už od prvního dne jsem věděla, že to rozhodně není něco, čemu bych chtěla obětovat celý život. Před koncem bakalářského studia na vysoké škole Obchod a Managment jsem si našla brigádu u Italské společnosti, která měla jedno ze svých pracovišť kousek od místa mého bydliště. Pracovní náplň byla skvělá a já cítila, že to je něco, kde mohu uplatnit své získané znalosti ze školy a zároveň cítit jakési vnitřní naplnění. Po úspěšném získání bakalářského titulu jsem ihned získala nabídku stát se hlavním obchodním zástupcem. Byla jsem nadšená a vesměs okamžitě jsem nabídku přijala.

Ale život to chtěl jinak.

Po 4 měsících jsem zjistila, že jsem s přítelem těhotná. Rodinu jsme plánovali a oba jsme se na novou životní roli těšili. Já se těšila tak moc, až jsem úplně vnitřně zapomněla na své kariérní ambice. Mateřství bylo v tu chvíli pro mě vším. Těhotenství probíhalo bez problému, porod byl mírně komplikovaný, ale vše dobře dopadlo a nám se narodil Matýsek. Nikdy nezapomenu na ten moment, kdy jsem ho poprvé viděla a držela v náručích. Každá matka na světě ten úžasný pocit nedokáže popsat.

Mateřství mě začalo vyčerpávat

Ubíhaly dny, týdny, měsíce. Matýsek rostl a já jsem byla matkou na 110%. Přítel nám pomáhal co to šlo, ale samozřejmě výchova a domácnost byla více méně na mě. Jeho práce a vydělané finance byly velmi důležité, protože co si budeme povídat, s mateřskou toho v dnešní době moc nezaplatíte. Byla jsem ráda, že mám zdravé dítě, každý jeho úsměv mi dodával mnoho energie, ovšem v jistém bodě jsem začala cítit známky vyhoření. Můj život začínal být totiž jeden velký stereotyp. Nakrmit, přebalit, hrát si, uspat, a tak pořád dokola. Začínala jsem mívat sama v sobě otázky.. „Dokážu ještě v životě něco jiného, než „jen“ vychovat dítě?“ „Jsem vůbec k něčemu?“ „Vždyť to, co dělám, zvládnou všechny matky.“… a tak dále. Ano, teď už vím, že jsem na svůj život nahlížena opravdu špatným pohledem, ale opravdu jsem se cítila nicotná a zbytečná pro společnost, a to mě vnitřně vyčerpávalo.

Jeden večer to vše změnil

Když jsem uspala Matýska, unavená jsem usedla na gauč, vzala si do ruky telefon a koukla se na Facebook. Přečetla jsem si pár článků, prohlížela jsem si příspěvky mých přátel a najednou vidím fotografii mé velmi dobré kamarádky ze základní školy. Byla průměrná, obyčejná holka z obyčejné rodiny. Rozuměli jsme si, dokonce jsme šli spolu i na stejnou střední školu. Po maturitě se ale naše cesty rozešly. Nepsala jsem si sní strašně dlouho, až jsem upřímně zapomněla, že se máme na Facebooku v přátelích. Na fotografii byla nádherná, měla zářivý úsměv, překrásné vlasy, na sobě úžasné šaty a byla ověšena diamantovými šperky. Rozklikla jsem si její profil, a takových fotografií, na kterých vypadala velmi spokojená a šťastná, bylo několik. Záviděla jsem ji. I když jsme několik let nebyli v kontaktu, neznala jsem opravdu její život, záviděla jsem ji.

Říkala jsem si, že je to možná jenom „pozlátko“, že ve skutečnosti se možná vnitřně trápí více než já.
Jenže čím více jsem si to říkala, tím méně jsem tomu věřila. Zaujala mě natolik, že jsem se ji rozhodla napsat.

Tohle bych do ní nikdy neřekla

Odepsala mi takřka okamžitě, prohodili jsme pár vět a vypadalo to, jako kdybychom byli stále ty dobré kamarádky ze střední. Byl to úžasný pocit společně zavzpomínat na naše zážitky i trapasy. V jeden moment jsem se ji narovinu zeptala… „Když vidím tvé fotky a videa na Facebooku.. vypadáš nádherně a spokojeně, co vlastně děláš za práci?“.

„Jsem obchodnice s diamanty a diamantovými šperky.“ Když mi to napsala, byla jsem v úžasu. Vždyť diamant je něco tak luxusního a vznešeného. Každý člověk na světě ví, co je to diamant, každá filmová hvězda nosí diamantový prsten a každá žena doufá, že jednou takový diamantový šperk bude mít i ona sama. Nebudu Vám lhát, nadchlo mě to tak moc, že jsem chtěla vědět více informací.
„Jakože s pravými diamanty?“
„Jak si se k tomu dostala?“
Těch otázek bylo tolik, že teď se divím, že mi vůbec na všechny odpověděla. V jejích odpovědí šlo vidět, že je ráda, že mě její život zajímá. Co já bych v té době dala za to, aby se někdo tak moc zajímal o to, co dělám já… Ovšem napsala něco, co jsem vůbec nečekala.

„Chtěla by ses také stát obchodnicí s diamanty?“

No jasně, okamžitě! Tak tohle přesně jsem vykřikla uvnitř sebe. Na venek jsem jen řekla „No.. já nevím..“. Věděla jsem, že mám povinnosti doma, že jsem matkou na plný úvazek, že nemám několik desítek hodin týdně na práci. Ovšem všechny tyto mé argumenty předčila má touha něco dokázat, ale hlavně, další slova od mé kamarádky.

Od té doby uběhly 2 roky a já jsem svým životem nadšená!

Matýsek nastoupil do dětské skupinky, nechodí do klasické státní školky, pravidelně jezdíme na výlety, jsem matkou na plný úvazek, přítelkyní a zároveň obchodnicí s diamanty. Má měsíční výplata obrovsky navýšila rodinný rozpočet, dokonce jsme před půl rokem byli na rodinné dovolené na Bali, a to nejen sami, ale i s rodinou mé kamarádky.

Ptáte se, jak jsem to vše zvládla?

S její pomocí a pomocí dalších lidí projektu Metalife.Family. Příležitost, o které jsem se dozvěděla jsem uchopila pevně do svých rukou. Měla jsem velké ambice i vůli něco dokázat a díky tomuto projektu se to povedlo. Nejsem žádný prodejce hrnců, nic lidem nevnucuji ba dokonce si myslím, že nejsem úplně přesně ten pravý obchodník. V Metalife.Family totiž neprodáváte produkty, ale ukazujete lidem cestu, kterou se mohou vydat i oni. Zároveň pomáháte lidem budovat emoce, které tak moc všichni potřebujeme. Diamant není ukázka snobství, je to nástroj k uchování rodinného majetku. Diamantový šperk není známkou pohrdání, je to důkaz nezničitelné hodnoty a emoce, která je v něm ukrytá.

I Vy můžete žít úžasný život. Nemusíte vydělávat miliony, nemusíte jezdit v luxusních autech. Můžete být ale plně spokojena sama se sebou.
Uchopte svou příležitost.
Navštivte stránku www.metalife.family, vyplňte krátký formulář a zjistěte více informací o tom, co mnoha lidem, ale hlavně i vám, může pomoci změnit život.
Já změnu zažila, teď je řada na vás.