Zoo Praha otevírá 30. května novou australskou expozici Darwinův kráter, kde dominují ďábli medvědovití

V sobotu 30. května otevře Zoo Praha Darwinův kráter – expozici tasmánské a australské fauny. Název expozice i pojetí její hlavní části je odvozeno od impaktního Darwinova kráteru, který se nachází na Tasmánii. Expozice představí více než dvě desítky druhů australské fauny. Nejvýznamnější ze všech obyvatel Darwinova kráteru jsou ďábli medvědovití – označovaní také jako „tasmánští čerti“ –, kteří jsou největšími dravými vačnatci a patří k ohroženým druhům. Zoo Praha je teprve druhá v Evropě, která je získala přímo z Tasmánie. Návštěvnicky atraktivní však budou bezpochyby i další části expozice, zejména průchozí výběh klokanů.

Vedení ZOO se však bude muset potýkat s výraznou finanční ztrátou, vzniklou výpadkem příjmů ze vstupného během pandemie koronaviru. Pomocnou ruku nabízí její zřizovatel – hlavní město Praha.

Brány svatostánku všech milovníků živočišné říše se kvůli koronaviru zavřely už 13. března 2020. 11. května byly opět zpřístupněny venkovní expozice, a celý areál fungoval v provizorním režimu za důsledného dodržování hygienických opatření. Počet návštěvníků se přitom postupně zvyšoval. Od pondělka 25. května se otevřely pavilony – a ZOO se tak vrátila do plného provozu.

Toto dlouhé pochmurné období však nevyhnutelně dopadne na hospodářství Zoologické zahrady. Podle odhadů managementu ZOO Praha přišla o příjmy ze vstupů ve výši cca 50 milionů korun. Její zřizovatel, Magistrát hl. m. Prahy, ale rozhodně nemíní nechat oblíbenou výletní destinaci padnout. „Ačkoliv výpadkem příjmů, přibližně ve výši 12 miliard, bude zasažena i samotná Praha, je nám jasné, že v rozpočtu hlavního města budeme muset najít dostatek prostředků na to, abychom zoologické zahradě výpadek příjmů dofinancovali,“ ujišťuje náměstek primátora Petr Hlubuček (STAN), do jehož kompetence Zoologická zahrada spadá.

Náměstek Hlubuček přitom věří, že se povede nastavit i další formy spolupráce. „Vedle přímé finanční podpory ZOO, kterou budu prosazovat v rámci Rady hl. m., hledáme cesty ve spolupráci s Prague City Tourismem, jak přilákat více českých návštěvníků do Prahy, z čehož by ZOO přímo profitovala,“ nastiňuje plány pražského magistrátu.

Vedení Zoologické zahrady navíc během uzavření nezahálelo a pilně pracovalo na nových projektech, které mají zvýšit atraktivitu expozic pro návštěvníky a poskytnout jim úplně nové zážitky. Tím nejviditelnějším z nich je představení nové expozice – Darwinova kráteru. Tím chce vedení zahrady představit Pražanům specifickou australskou faunu a floru vskutku pod drobnohledem.

Nová expozice se rozléhá na ploše 4 600 metrů čtverečních. Sestává ze tří výběhů a jedné voliéry. Najdete zde i interaktivní skalní stěnu, na které můžete zanechat otisk své dlaně – podobně jak tomu je v jeskyních patřících do aboridžinského kulturního dědictví. „Expoziční celek Darwinův kráter představuje jedinečné obyvatele Austrálie a především Tasmánie, v čele s ďábly medvědovitými. Vedle nich zde našly domov také tři z pěti tasmánských druhů klokanů, vejcorodé ježury, dva zajímavé druhy australských hadů a více než desítka ptačích druhů,“ láká návštěvníky ředitel Zoologické zahrady hl. m. Prahy Miroslav Bobek.

Bobek je hrdý na to, že právě pražská ZOO může participovat na záchranném programu, který má zabránit unikátnímu živočišnému druhu tasmánských čertů před vyhynutím. Tito tvorečkové jsou v podstatě menšími příbuznými klokanů, v tasmánském ekosystému ale zastávají nenahraditelnou roli – fungují zde totiž jako samozvaní uklízeči. Hlavní součást jejich jídelníčku totiž tvoří mršiny. Tento živočišný druh je však v současnosti na pokraji vyhynutí v důsledku náchylnosti jeho zástupců k infekční rakovině obličeje. V Austrálii již bylo spuštěno několik ozdravných programů, jejichž cílem je uměle podpořit reprodukci ďáblů medvědovitých.

Nadšení neskrývá ani Petr Hlubuček: „Mám radost, že se otevírá nový unikátní pavilon pro australská a zejména tasmánská zvířata. Věřím, že tak končí nepříjemné období, kdy musela zoologická zahrada zůstat pro veřejnost uzavřená, což s sebou neslo řadu komplikací.“ Společně s ředitelem Bobkem věří, že se díky nové expozici podaří efektivně zvýšit povědomí české veřejnosti o krizi, jež tasmánské čerty v současnosti existenčně ohrožuje.

Čtveřice ďáblů, která se zabydlela v Darwinově kráteru, přicestovala do Zoo Praha 3. prosince 2019 přímo z Tasmánie. Tři samičky a jeden samec se narodili v tasmánské chovné stanici Cressy a coby vyslanci svého druhu u nás mají pomáhat zvyšovat povědomí o krizi, v níž se jejich druh nachází.

Každý z našich čtyř ďáblů je osobnost a jméno každého z nich označuje v angličtině některý druh koření. Jeden od druhého se liší tvarem a rozsahem bílých skvrn, jedinečných jako otisk prstu. A samozřejmě i povahou. Jmenují se Sumac (Škumpa), Nutmeg (Muškátový oříšek), Aniseed (Anýz) a Laurel (Bobkový list).

V přírodě žijí ďábli výhradně na Tasmánii, relativně chladném a lesnatém ostrově 240 kilometrů od australské pevniny. Jméno dostali nejspíše podle uší, které při rozrušení jako by rudě žhnuly, „ďábelského“ kvílení, kterým se ozývají, a „vznětlivosti“, s níž se pouštějí do častých, zdánlivě divokých rvaček.

Ďáblové patří mezi vačnatce, tedy do příbuzenstva klokanů. Dovedou rozevřít tlamu do těžko uvěřitelných 80° a jediným stiskem drtit kosti. V poměru ke své velikosti mají zřejmě nejsilnější stisk ze všech savců. Přestože nepohrdnou živou kořistí, pokud ji zvládnou dostihnout a přemoct, jejich hlavní potravou jsou mršiny. Odklízením uhynulých zvířat pomáhají předcházet šíření infekcí. Na Tasmánii tak plní významnou funkci zdravotní policie.

Označení Darwinův kráter není náhodné. Když padlo rozhodnutí o nové expozici a jejím umístění pod svahem, na němž se tyčí umělecky ztvárněný meteorit, nechali se architekti inspirovat skutečným kráterem, který se nachází na Tasmánii a je jedním z míst, kde v přírodě žijí ďábli medvědovití.

Darwinův kráter je více než kilometr široká a dvě stě metrů hluboká prohlubeň v zemi, která pravděpodobně vznikla po dopadu meteoritu zhruba před 700–800 tisíci lety. Najdeme ho na západě Tasmánie, objeven byl až v roce 1972 a je velmi těžko přístupný – oblast je totiž dodnes téměř nedotčeným koutem divočiny a jako taková je součástí světového dědictví UNESCO.

Foto: Petr Brodecký a archiv Zoo Praha